Hana ValentovaVe velevzácných chvílích volného času si sem tam pročítám, co píšou všichni o zpomaleném čase letošního jara. Na mě tedy dopadlo spíše bezčasí, kdy se dny slévají jeden do duhého, bez svátků, oslav a nepracovních víkendů a taky bez volných večerů, protože ty jsou naplněny odloženou prací.
Sleduji, kdo všechno začal péct chleba. Já jsem, po téměř deseti letech, přestala. Za dobu karaténovou jsem pekla jen dvakrát, poprvé, těsně před vložením chleba do trouby zvonil pošťák, a při návratu od branky už byl vykynutej chleba nacpanej v bábovičkách na písek, druhý pokus jsem připálila…
Šiju málo, ale to je způsobeno zejména tím, že k nám nechodí Ther, protože každá její návštěva mě vybičuje alespoň něco dotáhnout ke zdárnému konci. Zato střihám. Prostě, když se najde volná chvilka, tak si říkám, že ani nemá cenu vytahovat stroj, ale že bych mohla aspoň něco nastříhat… no a takhle si to říkám už osm týdnů…
Ale vyšívám! To moje chlapečky náramně baví. Navíc, se stroj každou chvíli zacuchá a musí se to rozšroubovat, rozebrat a vyčistit. Podpořila jsem naši ekonomiku, nakoupila 50 kilometrů nití a dívám se s nimi, co to vyčaruje.
Chodím do lesa.
Můžou tam být vlci:
…ale i Karkulky:
…a nebo pořádný čarodějnice:
Koneckonců, čarodějnice se líhnou i na zahradě, stačí sem tam vyhlédnout z okna…
Na zahradě příliš nepracuji. Letos, jako ostatně většinou, mi agrotechnické lhůty protékají mezi prsty. Ale stihla jsem ještě z jara si splnit svůj dávný sen, a před naším domem je teďka úplně malá magnolie:
Nesnáším roušky. A tak chodím jen tam, kde to není potřeba. A po mnoha letech jsem vytáhla z garáže kolo, které teda mezitím už není moje, a věnuji se individuální sportovní aktivitě.
Jedna z mála výhod současné situace je, že moje modelky mají vždycky čas.
Těším se, až se zase vrátí neděle. Těším se na návrat společenského života. Ale nejvíc se těším… na samotu.
mějte se májově
