Tři kavky

...když šiju, čas stojí. A tak v ukradeném čase, mezi péčí o čtyři děti, prací a domácností, horečnatě realizuji svoje vize. Neřídím se žádnými pravidly, všechny moje kousky jsou naprosto jedinečné, a ani mnou neopakovatelné originály. Je li i Vaše duše svobodná, barevná, ekologicky smýšlející, bude Vám v mých věcech dobře.  Šiji s láskou pro ty, co dokáží být krásné, módním trendům a věku navzdory..

...kdo jsem

Když jsme byla malá, chtěla jsem být cikánka, co hádá z ruky. A tak vystudovala jsem  užitou geofyziku na Přírodovědecké fakultě, což je takové věštění z křišťálové koule na profesionální úrovni. A tím se i živím.  Jelikož je odjakživa sukňová a to, co by ráda nosila, nedá se koupit, tak jsem se naučila šít.

...něco málo o mé práci

 

Když mám volnou chvilku, šiju. Nejsem švadlena, jen horečnatě realizuji vize, které přicházejí, řečeno s Jiřím Žáčkem, v mezerách mezi vteřinami. Inspirují mě barevné proměny ročních dob, zázraky všedních dnů, folklorní motivy a neodolatelně krásné látky.

Pocházím z generace, kdy šití byla naprosto běžná dovednost. Poprvé jsem usedla k šicímu stroji někdy na gymnáziu. Bez zkušeností, bez střihu, zato s jasnou vizí, jak by měl můj výsledný výrobek vypadat. Ušila jsem patchworkovou sukni. Ale nějak jsem neuměla začišťovat švy a bylo to celé takové kostrbaté … proběhlo ještě pár pokusů a nechala jsem to být

…s narozením první dcery se u mě narodilo zase spousty nápadů. Šila jsem ale především v ruce, různá zvířátka a panenky. Absolvovala jsem i nějaké hand made kurzy, jejichž výsledkem byl sice skvělý výrobek, ale nesoucí myšlenku někoho jiného. Ke stroji jsem měla respekt. Výsledek byl vždy technicky daleko mým představám. Zkoušela jsem šít i sukně a pořád to nebylo ono.

…někdy v roce 2010 jsem listovala časopisem a objevila jsem krásnou šitou kabelku. Byla jsem okouzlena a naprosto skálopevně přesvědčena, že to dokážu taky. Přihlásila jsem se do kabelkového kurzu šití a začala jsem studovat patchwork. A najednou jsem pochopila ty zákonitosti, co jsem dřív neviděla. Začala jsem u šití používat hlavu, žehličku a špendlíky a rázem nic nebyl problém. Dřive v mlze zahalené oděvní střihy mi rázem přišly zcela pochopitelné.

Po pěti letech strávených doma s dětmi na mě přišla krize a touha vidět výsledky své práce. Pracovat rukama. Zcela vážně jsem uvažovala o tom, že se po mateřské vyučím nějakému uměleckému řemeslu ….přemýšlela jsem si, co by mě tak jako bavilo…knížky? rámování obrazů? šperkařina? restaurátotsvi? a jak to budu synchronizovat s dětmi….a najednou jsem přišla na to, že vlastně umím šít!

…od té doby již o sobě nepochybuji. Nepoužívám střihy, ani nákresy. Stále se necítím být švadlenou, jen realizátorkou svých snových vizí. Nejradši ze všeho dělám sukně a jiné oblečení na malé holčičky, tak ve školkovém věku. Zpravidla mají naprosto jasno, co se jim líbí, jaké barvy jim sluší. Mají odvahu si to vzít a nejsou zatížené předsudky a módními trendy. Ale umím šít i na velký holky, ale jen na takové, jejichž srdce je dosud svobodné.

...koutek pro duši

aneb chvilka poezie nikoho nezabije.... podobnost čistě náhodná ...nebo ....náhody neexistují?

Mé malé já

přálo si být

cikánkou, co věští z ruky

jenž naslouchává tichu

nevnímá zvuky

 

Však na místo dlaně

a jsoucna esoteriky

mým denním chlebem

jsou kouzla geofyziky

 

Na místo ohně

kočovného spřeží …

mám děti v domě

a manžel vedle mne leží

 

Tak ve chvílích volných

kdy nehraji si s čísly

svobodu své mysli

halím svépomocí

do batik a tkanin

mou drogou je tanin

když usedám

za svůj stroj šicí (Myrkri)

...groteska nakonec

...zvu vás ke shlédnutí tříkrálové grotesky o mé práci, která vyšla ve Fler Magazínu