Kterak kavka ke křídlům přišla

Jsem dysgrafik. Když jsem chodila do školy, moc se to neřešilo, prostě vám dali trojku z psaní a bylo. Nějaká chytrá hlava poradila mým rodičům, že je to z toho, že málo kreslím, že mám neuvolněnou ruku. A tak jsem odchodila celý cyklus v lidové škole umění. Paní učitelka byla velmi stará (i když když tak o tom dnes přemýšlím, možná ji nebylo ani šedesát), stará panna (na to byla hrdá),  výstřední osoba,  krásně zpívala, výtečná malířka a …velmi špatná učitelka. No i když…. i po létech bych dovedla odříkat jména jejích koček a dále  ve mě přetrvává nechuť k zelené barvě a vodovkám. Celých sedm let v šárecké škole jsme malovali „Šárku“, „Šáreckou pověst“ a „co vidíme z okna“. Můj rukopis se horšil a horšil až do zcela nečitelného, neschopného držet linku. Na gymplu jsem dostala trojku z výtvarné výchovy i na vysvědčení. Trochu mě pak překvapilo, když jsem, mnoho let po maturitě, na jakési školní slavnosti viděla ve škole viset na zdi svojí mazanici.

…celou mou školní docházkou od druhé třídy (v první jsem příliš nepobyla) až do státnic se táhnou neustálé stížnosti na moje písmo a s tím spojenou sníženou inteligenci (to je přeci každýmu jasný, když někdo špatně píše, musí bejt blbej). Několikrát jsem obdržela z písemné práce 1/5 (za úpravu). Zápis „hrůza mě jímá“. V osmé třídě si zavolala matikářka mou matku do školy, aby jí vysvětlila, že já se na studia opravdu nehodím. Sešit vyhozený učitelem z okna. Sešit v koši. Sešit přetržený. Doporučení k ukončení studia. Absolvovala jsem ještě spoustu dalších, lepších či horším, výtvarných kurzů –  s nulovým výsledkem. II cyklus v lidušce, kde jsme nedělali už vůbec nic. Technické kreslení, kde jsme naopak dělali, co mě nebavilo. Kurz, kdy máte na tabuli přilepený obrázek, co malovala lektorka a vaším cílem je ho obkreslit… no vzdala jsem to…

…přesto, že moje kreslení se omezuje pouze na každoroční vyrobení PFka, při každé návštěvě výtvarných potřeb tam utratím spousty peněz.

…před nedávnem jsem objevila na Instagramu krásné tuší malované pírko od Lind s nápisem „vzlétnout“ a pozvánkou, nejasno k čemu. V textu bylo něco o plandání a skicácích. A začátek byl stanoven na moje narozeniny, to se nedá prošvihnout. Přihlásila jsem se, nešlo jinak. Ukázalo se, že je to kurz kreslení…a, světe div se…LETÍM!

„Někdy je prostě nejlepší skočit – a křídla si nechat narůst až ve vzduchu.“
Ray Bradbury

… a tak, po prolistování mého skicáku

…z nejrůznějších čmáranic, vzniklých bez nějakého zvláštního přemýšlení, najednou vznikly záložky:

třeba s kašpárkou:

…Boženou:

…s námořníkem:

…a orlem

…mám z nich radost, a bez milé Lind by na ně nikdy nedošlo. Nevěděla jsem, že to umím. Dano, děkuji.

...dovolte si být krásná módě i věku na vzdory.... ...něco málo o mně si můžete přečíst zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.