aneb kterak kavka k šití přišla

…jak už to tak v životě bývá …náhodou. Když jsem byla malá chtěla jsem být cikánka, co hádá z ruky, ale když se nás (asi to bylo povinné) v páté třídě vyptávala ve škole soudružka učitelka, čím chceme být, neměla jsem odvahu to říct, a tak jsem plácla první, co mi přišlo na jazyk – tedy švadlena. Splnilo se mi oboje…

Nikdy jsem neměla ambice se vrhnout na umělecko-řemeslnou kariéru. Všemi školami jsem bez potíží a bez snažení proplula až do státnic. Až na ulovenou trojku z kreslení a tělocviku a slíbenou (leč nesplněnou) čtyřku z pěstitelských prací vcelku pohoda. Matematika mi šla. Vystudovala jsem užitou geofyziku – to jest proutkaření a věštění z křišťálové koule povýšené na profesionální úroveň a vybrala jsem si dobře.

Zastavení první – látkové okouzlení

Občas si čtu různé rozvory s umělci a řemeslníky  a vesměs všichni  vytahují své tvůrčí úspěchy a studijní neúspěchy z dob ranného dětsví. Nebyla pro ně jiná cesta a i když se vrhli na něco praktického, stejně je život nakonec zanesl na uměleckou dráhu. No jo, jenže, do téhle kategorie kavky nepatří. Já jsem prostě musela jít studovat. NIc jiného mi na mysl nepřišlo. Vždycky jsem trochu kreslila, ale všechny děti prostě kreslí. A taky zpívají, objevují, lezou na stromy a já nevím, co ještě… Kreslila jsem ráda, i když kurzy kreslení byly spíše za trest. Šít v mojí generaci uměla prostě každá ženská, to taky není žádná dovednost. Můj první model byla patchworková maxisukně ušitá bez střihu, zato z nutnosti nosit něco, co by se mi líbilo.

Až nastupující krize středního věku, zahlcení technickou prací a přibývající počet členů naší domácnosti, ve mě probudilo touhu naučit se ještě něčemu jinému. Řemeslo. Spadlo to jako blesk z čistého nebe. Že bych se jako ještě něčemu vyučila? Odjakživa se považuju za sice tvůrčí, leč manuálně nezdatnou.  Prostě se přihlásit v pětatřiceti letech na učňák? To je nápad, co? Ale jak to jako celé skloubit? S prací, malými dětmi? Mě vlastně vždycky děsně lákaly knížky, tam jsem odjakživa viděla svojí parketu. Jednak nehynoucí vášeň čtenářská, ale i grafika, ilustrace, typografie, sazba… tolik věcí! I knižní čajovna by mě bavila. Šla jsem aspoň na kurz ruční knižní vazby a tam jsem uviděla… první látky z Ameriky! Láska na první pohled. Svázala jsem jen ty dvě knížky na kurzu, hned večer jsem si objednala první látky a od té doby šiju a šiju…

Zastavení druhé – co všechno se dá naučit v kroužku mladých přírodovědců

K online prodejí patří fotografování. Kavky se dívají přes hledáček již asi 30 let a začalo to, jak jinak, než náhodou. Totiž asi tak v sedmé třídě na letní škole přírodovědeckého kroužku, kde jsme, pod vedením tehdejšího oficiálního fotografa pražské ZOO RNDr. Vladimíra Motyčky běhali po zahradě, fotili zvířata i různou žoužel. Spolehlivě jsem se tenkrát naučila jen poslepu namotávat film do vývojnice, což je dovednost v dnešní digitální době nepříliš využitelná. Ale taky dívat se a vidět chyby, objevila jsem kouzlo temné komory a zachycení okamžiku. Od té doby jsem fotoaparát z ruky už nikdy nepustila.

Na Fleru jsem téměř od jeho počátku, Zpočátku jen jako nadšený nakupující, později jsem začala i prodávat. Ale pořád jsem se chtěla věnovat kreslení. Postupně jsem začala vkládat i šité modely. Zlom přišel s uvědoměním, že musím mít i krásné fotky. A tak jsem se rozhodla, že chci být taky v topu a vědomě jsem udělala první fotky, ke kterým jsem přistupovala jinak. Žádné produktovky na bílém (či neutrálním pozadí), konec ohnutým kalendářům a hrachové polívce. K mým modelům patří příběh. A touha ho dostat i na fotku. Tohle jsou první fotky focené v novém domově a s novým přesvědčením.

…jako jasně, ty fotky vůbec nejsou dokonalé. Ale fotila jsem je s myšlenkou na Fler titulku, kde jsem byla do té doby jen jednou. Tímhle nastal zlom a od té doby jsem byla v TOPu alespoň 300x (když započtu i mojue fotky na cizích profilech). Šila jsem pořád stejně, fotila stále na stejnou, stárnoucí zrcadlovku, ale nejvíc bylo to rozhodnutí. A najednou se to začalo sypat, jedna titulka za druhou, vstoupila jsem do několika soutěžních klubů a za celý můj profil spadl do šuplíčku „craft“, což byl pro mě velký posun vpřed. První fotka, na kterou jsem byla doopravdy pyšná, vznikla pro klubovou soutěž.

Zastavení třetí – změna jména

…trojka je magické číslo a tak třetí krok musel být největší. A přitom vlastně o nic nešlo, jen o změnu nicku. Ze Šlápoty, kterou jsem byla kdysi, jsem prostě vyrostla. Přemýšlela jsem nad tím dlouho (jako několik let)  chtěla jsem něco výstižného, ale napadaly mě, jak jinak, samé kraviny a tak jsem sáhla po té největší, která mi asi patří. Tři kavky je legendární zlatý drak, který neexistuje a přesto vystupuje v knihách A. Sapkowského. Zlatí draci nosí štěstí. Se změnou nicku se to najednou rozjelo. Uvědomila jsem si, jak jsem předtím strašně dlouho přešlapovala na místě (přeci si nebudu dělat vizitky, když chci změnit jméno a nevím na jaký…) a najednou byla na světě nová indetita (Majdo dík!), ale hlavně stránky!  Najednou mi nebylo zatěžko vkládat příspěvky na sociální sítě. A přišel Fler a natočil grotesku o mojí práci.

A co dál?

To bych taky ráda věděla ;-) …pořád se necítím být švadlenou, ale spíše nemódní návrhářkou. A šiju a šiju. V čase, který nemám, šiju pořád víc. Netuším, kam vede moje cesta, není rovná, a nejspíš i bloudím, ale jdu po ní dopředu a neohlížím se.

To heslo v úvodu, totiž vášeň – vůle – víra -vytrvalost, na mě odněkud vyskočilo náhodou. Jenže náhody neexistují a to je to, s čím plně souzním. A tak, vytrvale a s vášní …šiju.

S nastupujícím létem u mě najdete hlavně modré a režné barvy.

…ale i holčičí něžnůstky se najdou

Pod pokličkou kavčích plánů

Chcete si taky něco ušít a la kavky? Zvolna pro vás chystám střihy, návody a kurzy. Zatím jsou spíše zdarma či za zlomek ceny, časem je možná zdražím a vrátím do prodeje. A nebo taky smáznu, i to by se mohlo stát ;-)  Zatím si to rozmýšlím. Odstřižky, vhodné na ušití čelenky či nějaké jiné nezbytnosti jsou sem tam k dispozici zde.

Mějte se májově