Ohlédnutí za loňským rokem

Tentokráte spíše fotografické. Tak trochu jsem přemýšlela, jestli tenhle blog nemám nazvat nějak jinak, jako že těch ohlédnutích je v kavčích článcích docela dost… tady je třeba ohlédnutí z loňského ledna… ale mám tyhle retrospektivní blogy ráda. Protože mám pořád pocit, že jen tak pluju, ale když se to seskládá, vypadá to báječně.

Já vím, leden už je v plném proudu a u nás dokonce kvetou zlaté deště. Kavky mají spoustu plánů, ale i tak, lehce se zpožděním přináším výběr toho nej z roku 22. Byl to divnej rok, což mě teda přivádí k tomuhle citátu:

Bojíme se jen strašáků,

něčeho z hlavy něčí,

ale nepřivedou nás ke strachu,

doopravdická nebezpečí

Slávek Janoušek, Divnej Suchej rok

O portrétním focení

Dneska ale pozitivně, začnu portrétním focením, nedávám sem všechno, jen prostě co se mi nejvíc líbilo a spíše jsou to ženy z drobného byznysu. Začnu Ivkou, protože tohle setkání bylo vykročením na cestu. Ale myslím, že i pro ní, protože ona si zaten rok udělala (sama!) na drobné kavčí nakopnutí své webovky. A mimochodem, Ivka, krom těch krásným obrazů, píše skvělej blog. Vřele doporučuji

A pak Biri. Tohle byl taky milník. On to člověk vidí většinou až nějak z odstupem, co bylo a nebylo důležité. Ale tohle důležité bylo. Vykročení na cestu, která už nevede zpátky.

A tady Martina Jungrová. Víla a čarodějka, co dokáže uzdravit tělo i mysl a rozumí spoustě tajných nauk. A taky krásná žena.

Ther nemůže chybět…fotily jsme spolu samozřejmě víckrát, ale tuhle fotku mám ráda. Tereza sice tvrdí, že z ní čouhá únor, ale mě přijde, že jí to sekne.

Ripsi. Další krásná, zářivá žena. Šamanka. Pořádá seberozvojové kurzy.

Tereza. Tohle sem asi musím dát. Já vím, že už to tady bylo milionkrát. Ale když přijdete na jaře do Troje, nelze jinak. Tereza, kamarádka nejbližší, co má tři doktoráty, ale též příležitostná kavčí modelka. Jo a až konečně dojde na tu výstavu, tak pevně doufám, že jí budem mít spolu, protože ona je, krom miliónu dalších věcí, naprosto skvělá výtvarnice. Fotily jsme spolu několikrát, ale dám tuhle.

Venda. Zahradnice. Alchymistka. Opravdovská královna. Pokud potřebujete aby vám rostala zahrada nebo bzynys, s důvěrou se na ní obraťte. Pěstitelka tělem i duší.

Majka. Tohle bylo vtipné setkání. Měly jsme jít ouplně jinam, ven do přírody, ale docela dost pršelo. Tak setkání v Praze a fakt si to sedlo.

Lenka. No s tou se známe rokyyyyy. Kamarádka, spolužačka. Lenka jde obrácenou cestou, než kavky. Začala jako fotografka, ale rozhodla se, že bude šít. Jak jinak než sukně. Lenka je slavná vědkyně, co žije v Africe.

Radka. Tady je krásně vidět, že když máte odvahu vstát kvůli fotce v pět ráno, stojí to za to. Radka je krásná, to je jasný, ale to ranní slunce tomu dává slavnostní lesk. Věnuje se vzdělávání dětí, spíše těch z okraje.

Jana Jánová. Rebelská koučka. Známá tvář v onilne světě. Tady jedna netradiční fotka.

Alena. Je krásná, že? A to patří k těm, co se bojí zveřejňovat svoje fotky. Ale nevím proč. Sluší jí to velice.

Zuzana. Vlastně jsme spolu chodily na stejné kurzy kreslení, akorát v jiné době. Ale prostě jsme se musely sejít v Šárce a byl krásný říjnový den a málem celé naše setkání skončilo fiaskem. Upadla mi závěrka na foťáku…asi moc fotím, že…. což jsem zjistila ráno na nádraží, když jsem si chtěla vyfotit vlak, což mě zachránilo. S vyplazeným jazykem jsem doběhla domů pro jinej foťák. Ale byla to výchovná lekce na téma ‚“fotíme zdarma“. No prostě všemu je jednou konec.

Falka. Druidský kněz. Jako tohle mě fakt bere. A pak taky, nejlepší fotky jsou v listopadu, kterej teda krom kavek, skoro nikdo nemá rád. Je v tom síla a opravdovost. A je strašně těžký, vybrat jen jednu fotku.

Majda. Další malířka v kavčí stájí a autorka kavčí vizuální identity. A taky zákaznice, kamarádka a příležitosná modelka.

Vtipný je, že poslední, kdo se v loňském roce dostavil na focení a pokec byla opět Ivka. …nu pravdou je, že jsem tu pro ní měla ušitou sukni, což, kdo si u kavek objednáváte občas něco na přání, tak víte, že je vždycky na dlouho. Ukážu vám portrét, sukně se mi asi vejde až do dalšího blogu.

Vybrala jsem tyhle fotky, protože nějak dobře ilustrují průlet rokem a střídání ročních dob. Z těch portrétů, co jsou výše uvedené, naprostá většina se fotí nerada a myslí si o sobě, že nejsou dost… dost krásné… dost mladé… dost fotogenické… ale je to jen konstrukt naší mysli. Každá je jiná a všechny krásné. Naprosto. Bezvýhradně.

Tak co, máte odvahu? Chcete vidět, jak vás vidí kavky? Můžem si klidně nejdřív zavolat/napsat… Portrétní fotografie je vždycky trochu průnik vašeho a fotografova vidění světa. Takže dosti záleží, koho si vyberete. Nemusí to býti kavky, ale vybírejte pečlivě. Na druhou stranu, je to jen fotka, vždycky jí můžete smazat.

Focení na kavčí zahrádce je možné jen v omezeném režimu a v temnou část roku. A zdražím, že… nechci dávat nějaké přesné datum, kdy to přesně bude (brzo asi) ale prostě to mám v plánu…nicnméně, když se objednáte teďka, máte to za starou cenu.

Malá poznámka závěrem. Došla jsem k tomu, že moje ideální klientka může být i muž. Ale chlapi se prostě víc stydí. Pár jsem jich fotila, ale žádného nezveřejňuji.

O focení krajiny

…původně jsem chtěla dát do blogu ještě fotky šitých věcí, ale už se mi to zdá nějaké dlouhé, tak zase příště. Zajímavým objevem loňského roku je pro mě focení krajiny. To je něco, co jsem nikdy nedělala, nebo jen tak turisticky. Přišlo mi, že máme spoustu skvělých krajinářů a já to neumím udělat až tak dobře a nemám na to vybavení a ty nejkrásnější fotky jsou stejně z dronu, kterej nevlastním a ani nechci. To je ta boží perspektiva a těžko tomu konkurovat.

Kavky mají dlouhodobě dvě velká témata. Krása a krajina. Jenže ta krajina nějak zůstávala nějak stranou, nebo prostě představovala tu soukromou část kavčího života, kterou nikde nezveřejňuji. Ale asi nelze utéct vlastnímu stínu. Koneckonců jsem došla k tomu, že to, co mě na focení nejvíc baví, je vlastně to, proč jsem šla kdysi studovat geologii. Prostě si vzít batoh a někam vyrazit.

Pár fotek, že…

O focení kavčích zátiší a dalších nezbytností

…začalo to kdysi focením kavčích produktů a jejich aranžováním… ale nějak to narůstalo a narůstalo a přelilo se mi to přes hlavu, až se to nakonec přetavilo do focení zátiší. Jen tak. Bezúčelně. Pro radost. Květinových z kavčí zahrádky a přilehlé divočiny, ale taky různých drobných okamžiků. Je to činnost možná zbytečná, ale uklidňující. Vlastně to technicky vzato nejsou všechno zátiší, někdy jen detaily z přírody nebo kavčí půdy. Ale stejně mě to baví.

A k čemu je to vlastně dobré? Dost dlouho to vypadalo, že k ničemu, že mi ty fotky prostě jen zabírají místo na disku a ani je nikde nezveřejňuji. Letos jsem s nimi začala víc ilustrovat své články, příspěvky, začala jsem ukazovat i ty fotky, které nemají žádnou konkrétní souvislost s kavčím byznysem. A došla jsem k tomu, že je mám moc ráda a je škoda, aby tu ležely někde schované...

Takže další letošní novinkou jsou balíčky digitálních fotografií. Takový cenově dostupný kompromis mezi profesionálními portrétními fotografiemi (kolik jich tak asi máte?) a free fotkami z fotobanky. Prostě originální kavčí fotografie, které můžete libovolně dále využívat. Říkám tomu digitální šperk pro váš web. Chcete si to vyzkoušet? Připravila jsem pro vás:

Další balíčky jsou dostupné na kavčím eshopu. Cena je různá, podle toho, kolik jsem těch balíčků uvolnila k dispozici. Množštví je vždycky konečné, aby zůstala zachována určitá exluzivita.

No a pro ty, co rozhodnou podporovat kavky pravidelně, tu mám i nějaké balíčky fotek navíc. Postupně to budu nějak obměňovat.

Tak to je pro dnešek vše. Přeji vám všem moji milí, ať svítí slunce na vaší cestě.

PS: mám novej objektiv ;-)