O vášni čtenářské XII

Koukám, že už píšu blog převážně o knihách. Mnu jestli chcete ode mě číst něco osobnějšího, objednejte si kavčí newsletter.

Vychází další číslo kavčího občasníku o knihách přečtených. Pel mel z poslední doby. Tentokráte dávám knihy k obyčejnému oddechovému čtení, které přesto nesou nějaký přesah. Předchozí díl XI najdete tady, starší čísla zde: díl X , díl IX, díl VIII, díl VII, díl VI, díl V, díl IV, díl III, díl II a tady I.

Doprovodné fotografie k článku jsou z nekonečného souboru Palmovka, aneb počínající jaro a romantika pražské Libně. Jestli máte tohle místo rádi, kupte si pohledy.

Nádherní poražení – Leonard Cohen

Cohen začínal jako romanopisec, což jsem fakt nevěděla. Půjčila jsem si v knihovně ve štelářku dnes vrácené knihy, nic jsem od toho nečekala, vlastně jsem si myslela, žeto bude nějaká cohenovská biografie či tak něco a on je to román o lásce v netradičním trojúhelníku, který doplňuje do čtverce dávno mrtvá irokézská světice.,divokém sexu a víře. Je to dost divočinka. Možná víc poezie, než próza. Někde jsem si k tomu pak dočetla, že to psal Cohen v Řecku, na prudkém slunci, pod vlivem nejrůznějšších substancí, kdy byl napůl sjetej a jen házel myšlenky a věty do psacího stroje.

Cohen pak napsal ještě jeden román, jménem Oblíbená hra, takový dost autobiografický o létech dospívání. Tato kniha byla lépe přijata, přečetla jsem, ale líbila se mi o dost míň. No a pak s dráhou romanopisce skončil, neb si nepřišel příliš úspěšný.

Bůh je živý. Magie je na postupu. Bůh je živý. Magie je na postupu. Bůh je na postupu. Magie je živá. Živý je na postupu. Magie nezemřela. Bůh neonemocněl. Mnoho chudáků lhalo. Mnoho nemocných lhalo. Magie nezeslábla. Magie se nikdy neskrývala. Magie vždycky kralovala. Bůh je na postupu. Bůh nezemřel. Bůh vládl, i když se jeho pohřeb protáhl. Magie neutekla ani před houstnoucím davem jeho truchlících pozůstalých. Nahý Bůh přežil, i když mu zvedli roucho. Nahá Magie přežila i pokroucení jeho slov. I když jeho smrt oznámili po celém světě, srdce tomu odmítlo uvěřit. Mnoho raněných se nad tím pozastavovalo. Mnoho zasažených krvácelo. Magie ani nezaváhala. magie vždycky vedla. Mnoho kamenů se valilo, ale Bůh se nepoložil. Mnoho divých mužů lhalo. Mnoho tlustých mužů jim naslouchalo. I kdyuž nabízeli kamení, Magie se pořád měla čím živit. I když zamkli své pokladnice, Bůh vždycky dostal svoje. Magie je na postupu. Bůh vládne. Živý je na postupu. Živý vede. Mnohio slabých hladovělo. Mnohi silných prospívalo. I když se chvástali samotou, Bůh stál na jejich straně, Ani snílek ve své cele, abi vůdce na hoře. Magie je živá. I když na celém světě omlouvali její smrt, srdce tomu odmítlo uvěřit. Zákony vyryté do mramoru nedokázaly poskytnout lidem přístřeší. Oltáře zbudované v parlamentech nedokázaly lidem poroučet. Policie zatkla Magii a Magie se dala k nim, protože Magie miluje hladové, Ale Magie nezůstala stát na místě. Přechází od jednoho údu k druhému. Nezůstala u nich. Magie je na postupu. Nic jí nemůže ublížit. Spočívá na prázdné dlani. Rozmnoužuje se v prázdné mysli. Ale Magie není nástrojem, Magie je cílem. Mnozí řídili Magii, ale Magie se držela zpátky. Mnoho silných lhalo. Jenom Magiá prošli a vynořili se na druhé straně. Mnoho slabých lhalo. Přicházeli k Bohu potají, a když od něj odcházeli nasyceni, nechtěli říct, kdo léčí. I když před nimi tančily hory, tvrdili, že Bůh je mrtev. I když mu nadzvedli roucho, nahý Bůh přežil. Tohle chci šeptat své duši. Tomu se chci se svou duší smát, Tomu chci, aby má duše sloužila, dokud bude služba Magií procházející světem, dokud bude duše Magií pronikající tělem a tělo samotné Magií tančící na hodinách, dokud bude čas pouze magickou délkou Boha. (Leonard Cohen – Nádherní poražení)

Možnosti milostného románu – Jan Němec

Další netradiční román o lásce. Ale překvapivě dobrej! Směs různých stylů, vsuvek, citátů, zlomků textu, deníkových záznamů o jednom osudovém vztahu, který došel až na konec. Upřímné a hluboké. Vlastně mě to dost bavilo. Žádná slaďárna.

Ignis fatuus – Petra Klabouchová

Zakázaná zóna na Šumavě v 70. letech minulého století, podivné světelné úkazy, které má vyřešit skupinka vědců pečlivě sesbíraných (a určených k odpisu) STB. Duchařina u říčky Křemelné vystavěná na skutečných legendách a pokusech státní tajné bezpečnosti. Napínavé od začátku do konce.

Tajemství všech tajemství – Dan Brown

Nová kniha Dana Browna se odehrává v Praze a má všude obrovskou reklamu. Ale zlí jazykové tvrdí, že Brown umístil knihu do města, které mu nejvíc zaplatilo. Docela s tím souhlasím ;-) Ano, příběh se odehrává v Praze, ale pro děj to nemá žádný zvláštní vliv, nějaké podzemní prostory by se určitě našly i v jiném městě. Snad jen Golem je pražská legenda, jinak je to takové unisexově neutrální, typická brownovina. Ani ani. Super hrdina profesor Langdon a krásná dáma. Dobře se to čte, ale vleče se to Začátek jako vždy skvělej, máte pocit, že si musíte načíst milion dalších pramenů a s přibývajícími stránkami se to nějak rozmnělňuje a zchaotizovává. Jak nastupuje špionážní zápletka a CIA, už je to vyloženě nuda.

Brown je američan, v Praze asi někdy byl, ale jeho pohled na matku všech měst je takovej turistickej (jako hotel Four Seasons opravdu není srdce města). Ano má tam tajemné podzemní prostory, ale Praha disponuje rozhodně zajímavějším podzemím (co třeba ta pokusná stanice metra na Klárově?, různá důlní díla? atomové kryty?). Popisy míst jsou jak z turistického průvodce. Nic víc, nic míň.

Jestli si chcete načíst nějaké městské legendy, rozhodně doporučuji Miloše Urbana, to má jiný grády! Třeba Stín katedrály o pražském hradě a jeho tajnostech.Lord Mord o asanaci židovského města. Sedmikostelí o posvátné geometrii Nového Města, snad by mělo být časem i zfilmováno. A pro milovníky periferie napsal román o pražské Libni – Praga picola a ještě syrový horor z Holešovických jatek Továrna na maso. A pak je tu samozřejmě Umberto Eco.

Abych to shrnula, nejní to špatné, ale je to taková oddychová prázdninovka.

Letní slunovrat – Michaela Klevisová

Tuhle detektivkářku mám moc ráda. Série s novým detektivem, vyšetřovatelkou Terezou, klasická Klevisovka, Jižní Čechy do toho a hlavně, začnete přemýšlet o síle ukryté v kamení. Třeba máte v blízkosti taky nějaké posvátné místo či pravěkou památku?

Na balvanu – Fred Vargas

Tohle je vlastně taky o balvanech s kouzelnou mocí. Další detektivka. Tentokráte francouzská, současná, s historizující zápletkou a trochu strašidelná. S komisařem Adamsbergem. Takže skvělá, jako vždy. Doporučuji všechny knihy této autorky.

Rozcestí krkavců – Andrzej Sapkowski

Zaklínačovské knihy jsou má velká láska, tak musím… ale… Sapkowski už strašně dlouho nic nevydal. Před časem byla v městké knihovně soutěž o povídku napsanou umělou inteligencí. Prostě jste měli odevzdat povídku a historii promptů. Zkusila jsem si to sama pro sebe, prostě jsem požádala chat, ať napíše novou zaklínačovskou povídku se Sapkowskýho humorem. Vlastně to nebylo úplně blbý, byly tam i nějaký Geraltovský vtípky, ale celkově to bylo plochý, bez jiskry. No a zhruba takovej dojem mám z Rozcestí krkavců. Ano, Geralt se vrátil na scénu, a to jako mladík, ale jaksi mu něco chybí. Je a není to on. A navíc, Sapkowski, který už roky mlčí, najednou říká, že furt je kam sáhnout do Geraltova života a vytáhnout nový příběh. Tak nevím. Nebo asi vím. Ale musela jsem.