…už před časem vznikl podobný článek, snesl by trochu doplnění, přidávám své knižní objevy z poslední doby. Není to ani čtenářšký deníček, ani hitparáda mých top, prostě jen, co mě zaujalo natolik, že bych to ráda doporučila dále.

24) Hra o trůny – George R. R. Martin

…ehm ehm… já jsem si, seriálovým průmyslem nepolíbená, původně myslela, že to je počítačová hra. První díl jsem koupila náhodně, na doporučení své dcery. Pak jsem tedy zjistila, že jsou ještě čtyři další, které jsem si nutně musela okamžitě objednat a padlo na mě velké zklamání, že jsou rozepsané ještě dva díly, které dosud neexistují. Zatím a to zatím trvá již více, než deset let, se pohybují někde mezi vzuchoprázdnem a disketou, na níž si autor ukládá svůj v MS-DOSu psaný román. Já vlastně nevím, jestli je to dobré, příběh je košatější a košatější, ale je to svět, který nemůžete opustit. Přečteno od vánoc do velikonoc (vše). Ten slavný seriál jsem neviděla. Vlasně jsem se na něj chtěla kouknout, jak jsem to začala číst, ale když jsem zjistila, kolik to má dílů, rovnou jsem to vzala. Pak jsem se dívala na různé fan stránky seriálu, jak to vlastně celé dopadlo a vzhledem k tomu, že kniha a seriál se v určité fázi dějově rozešly, kniha vlastně nemůže dopadnout stejně.

25) Prašina – Vojtěch Matocha

Pro všechny, co kdy milovali Rychlé šípy. Moderní a přesto tradiční. Je to knížka pro děti, ale rozhodně se nebudete nudit. O pražské čtvrti, kde nefunguje elektřina. Krásné ilustrace. Napínavé od první do poslední stránky. Je to trilogie.

27) Aristokratka – Evžen Boček

Je jen málo knih, u kterých se smějete nahlas. Pátý díl mi přišel nejlepší, protože krom bizarních postaviček a vtipných scének má i hutný děj. Nečekejte žádnou hlubokou literaturu, ale je to čtivé a vtipné. Deníková série o tom, co si má americká rodina počít s navráceným chátrajícím zámkem v Čechách. Autor je kastelánem na zámku v Milovicích, kde se mu poslední dobou prudce zvýšila návštěvnost.

28) Božena Němcová – korespondence

Jo tak tohle mě doopravdy dostalo. Ona měla (také) loni výročí a tak jí bylo všude plno. Zapomeňte na to, co vám o ní kdy říkali ve škole a zkuste se začíst do její korespondence. Tam je klíč k její duši.  Zdarma je k dispozici třeba na stránkách pražské Městské knihovny Díl I, Díl II, Díl III, Díl IV. Teď o ní Česká Televize natočila výpravný seriál, leckomu se nelíbí, ale kdo četl dopisy, ten ví.

Dopisy mě velmi uchvátily  a tady je kavčí rozbor. Tady malá ochutnávka:

„Kdybych mohla volit, tedy bych si přála, narodit se znovu za dvě stě let nebo ještě možná později, neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší.“

„A kdyby i člověk všeho se nasytil, lásky se nikdy nenasytí, viďte?“

„A přece ve mně hoří plamen nejprudších vášní.“

„Já musím psát. Když jsem mnohdy mrzutostí nebo starostí sklíčená, jak sednu k psaní, žiji v jiném světě.“

„Barvy zbledly, špinavý papír zůstal.“

„Nemám tolik peněz, abych si koupila papír.“

 „Ty Tvoje podvlíkačky už nejsou k správě. Pošli cukr.“

Božena žila na mnoha adresách, se stopadesátiletým odstupem jsem i já svého času žila na Novém městě pražském, jen dva vchody od ní. Třeba jsme se někdy potkaly? Alespoň s otiskem její duše v dlažbě a kamení? Ona byla velmi svobodomyslná a moderní. Dost moderní i na dnešní dobu.

29) Nefalšovaná kočka – Terry Pratchet & Gray Jolliffe

…vřele doporučuji všem majitelům opravdové kočky, protože opravdové kočky skutečně žerou i z mističky nadepsané  Micinka či pro kočičku… opravdové kočky by žraly i z mističky nadepsané cyankáli. A čtyři malé betonové botičky jsou dražší, než dvě velké. Přečteno podruhé, po asi čtvrt století a jako čerstvý majitel Schrodingerovy kočky a přišlo mi to ještě skvělejší. Prostě odcházím, zkontroluju, že kocour tvrdě spí na židli v zavřené kuchyni a když se vrátím, je …v botníku… Vtipné a s Kantorkovými ilustracemi. Trochu mě zarazilo, že recenze jsou dosti mizerné, ale nedejte se.

30) Hotel New Hampshire – John Irwing

Autor je velmi známý, ale kavkami doposud opomíjenený. Čtení Škvoreckého mě nalákala na Americkou literaturu. Vtipný děj o povětšinou smutných událostech. Láska se nedá potopit.

31) Stavitelé – František Štorm

….takový úlet. František Štorm je fascinující osobností i když pravda, jeho hvězda září spíše na poli typografickém. Vtipný stavební deník. Protože před Bohem a na stavbě jsme si všichni rovni. Aneb co se stane, když máte spiritos creativos  a vybouchnou vám řemeslníci. Bohatě ilustrovaná knížka jest spíše souborem filofujízcích náhodných zápisků, imrpesí z času a práce, vtipné, hluboké a krásné. Třeba o tom, jestli jsou si kočky a ptáci vědomi své vlastní krásy.

32) Kundera – Jan Novák

Tak tahle kniha vzbudila dost slušný rozruch. Vyjadřoval se k ní opravdu kde kdo, a snad jen recenze v Respektu byla taková přimeřeně neutrální, ostatní byly vyloženě záporné. Na knihu jsem se těšila, autora si vážím, recenzí jsem viděla docela dost a všechny do jednoho mají jedno společné – recenzenti jí nečetli ;-) Nebo jen malou část (viz Respekt). Dokonce jsem narazila na stránkách jednoho knižního distributora na oficiální text ke knize, kde si recenzent stěžoval, že kniha je drahá a číst jí nebude, protože je přece každýmu jasný, že je to blbost a autor parazituje na slavném jméně… Mno… kavky četly. Celé. Od začátku do konce.  A ta kniha je skvělá! Kunderu nikterak nehodnotí kriticky, spíše je vidět, jak autor do nejmenších podrobností rozpitval jeho život. Přečetl všechno, co jen bylo možno – včetně různých zápisků ze schůzí, časopiseckých příspěvků a dopisů… A ono to pak dává smysl. Jasně Kundera je velmi sečtělý a vzdělaný, byl několikrát nominován na Nobelovu cenu. Ale, on opravdu a skutečně psal i ty stalinistické básně. Koneckonců, v 50. letech to bylo skvěle honorováno. A jemu šlo vždycky o úspěch. Kundera má nesporný literární talent, ale zrovna tak taky velikou cílevědomost. Vždycky se dokázal prosadit. Za každého režimu. A úspěšně.

Novákova kniha, ale je velkou měrou spíše svědectví o době, ve které žil. Na příkladě života slavného spisovatele ukazuje dějiné zvraty v Československu zhruba od 40. do 70. let. Snad nejdusivější mi přišly ty sedmdesátky, kdy jsme si už nějak zvykli na věčné bonzáctí a přítomnost odposlouchávacích zařízeních v našich bytech a životech. Kdy už byl ten nepřítel ukryt hluboko v nás.

Kavky vřele doporučují! Skvělé čtení na dlouhé zimní večery.

…tak zas někdy jo?