Jak si vybrat fotografku?

Tenhle blog je jiný. Na rozdíl od celýho tohohle webu, je ilustrován fotkami, které fotil někdo jiný, než kavky…

pozn. na úvod: píšu fotografku, protože asi tak 99% mých čtenářek jsou ženy a věnuji se momentálně chybějícímu ženskému principu ve veřejném prostoru, ale jasně, můžete si vybrat fotografa…

Jak si tedy vybrat fotografku? No to je snad jasné, ne? Rozhoduje cena, dostupnost, dojezdová vzdálenost, reference a hlavně ty krásné fotky, co to na nich kamarádce, tak slušelo. Nebo je to může být i jinak? No to je právě ono. Na výsledné fotografii (myšleno portrétní) je jaksi průnik osobnosti vás a vaší fotografky. Takže to, že má od ní naprosto famozní fotografie vaše best bussines friend, neznamená, že vám to bude taky tak slušet.

Tento trend vidím nejvíc asi u těhotenského a různého kostýmového focení. Prostě když nejste duší válečnice, nikdo vám tu fotku s mečem neuvěří. A pak je velmi oblíbené byznysové focení, kdy zhusta z ročepýřené divošky, se snaží vizážistka udělat dámu. Tyhle fotky jsou taky dost časté.

Jsem přesvědčená, že výsledná portrétní fotografie je jaksi průnik osobnosti vaší a vašeho fotografa. Když se necháte vyfotit třikrát od někoho jiného, ty fotky prostě nebudou stejné.

Většina mých blogů je o tom, kde všude chodím a koho všeho jsem kdy fotila, tak tady je to naopak.

Pro názornost přikládám svoje vlastní portrétní fotografie, vzniklé během posledních dvou let, nic z toho není momentka, je to výsledek soustředěnější práce, na všech jsem já, tedy Tři kavky osobně…a vlastně ty fotky nejsou stejné ani trochu.

První fotku fotil Michal Frýda. Spolužák z liberecké foto školy, a vlastně mělo být pozadí nějaké chroští a já jsem si vybrala ten závěs. A bacha! Já si myslím, že tahle fotka bude jednou slavná.

Druhá, čarodejnická, je od skvělé Lucie Deutsch se kterou jsme se potkaly na workshopu u naší oblíbené portrétní fotografky Jany Pechlátové a i její esence je tady viditelná.

Třetí v modrém triku fotil můj muž (všimněte si, jak mi je pěkně vidět do výstřihu).

Čtvrtou, černobílou fotil Rudolf Kucap, další můj spolužák, milovník analogu a prastarých objektivů. Taky to má něco do sebe.

Pátá, nejvíc obyčejná, je z foto workshopu v kostele, fotila Alena Čechová, lektorka na spoustě škol a jelikož je mi mentálně ze všech nejblíž, její fotka se nejvíc blíží mému vidění světa. Takováhle fotka, kdybych teda neměla tak ukrutně špinavou bundu, by klidně mohla být v kavčím eshopu a nikomu by to nepřišlo divné.

Co si z toho vzít? Zamyslete se nad tím, kým vlastně jste (a to je asi nejsložitější bod celého programu) a najděte si někoho, s nímž jste si vnitřně blízcí. A pak taky, nebojte se experimentů! A bavte se!

…no a kdybyste se chtěla osobně potkat s kavkami, dlouze pohovořit a nachodit spoustu kilometrů, poslechnout si, jak vás kavky vidí, jsem tu pro vás!

Nikdy nemáš druhou příležitost udělat první dojem (Marigold)

Vydám se s kavkami na výlet