Analogově

…dnešní doba je digitální. Vše se přesouvá do onlajnu. Kavky jdou celý život proti proudu. Je na čase založit pořádnej analogovej klub a přesunout setkávání do skutečného světa. Už na začátku léta jsme obnovily tradiční setkání s Klárou & Terezou, které se nějak rozprchly do světa. Jenže jsme byly natolik vykulené z nenadálého setkání, že jsme pořádně nic nevyfotily, nebo alespoň ne společně, a spíše to celé prožvanily ;-)

Kavky, oplývající nezměrným elánem, si přály fotovýlet na kopec. Pes si přál jít na procházku. Klára si přála fotku ala Caldero. To je on:

…tedy Klářin pes a kavčí kopec. Pršelo. Nebyla tam cesta. Děti plakaly, že prší, že je mokrá tráva, že nemají ponožky, že mají mokré ponožky a jsou špinavé a že došli gumoví medvídci. Ostatní též frfňali, už ani nevím proč. Jen paní psová vesele zdrhala. A krom toho, kavky měly v baťůžku z nějakého obtížně vyjasnitelného důvodu náhradní ponožky. A slunce vyšlo. A bylo tam krásně.

Nevěřím na konkurenci. Není. Profesionálové spolupracují. Každý tvůrce má vlastní příběh a jedinečnou cestu. A sem tam se cesty protnou. První křižovatka a ustavující schůze offlinového sdružení se udála víkend vprostřed prázdnin na tajném místě „in the middle of nowhere“. Na místě, kde pochopíte, odkud se to úsloví vzalo.

Kdo tu všechno byl. Kromě několika nevyfocených dětí, okresního a krajského inspektora, hasičského a recitačního sboru, svatého Jana, můžete na fotografii výše zhlédnout: Tři kavky, dekoračního kocoura zvaného Zikmund, Mirku potvoráčka, Olgu alias Nature in drop a ještě jednu krásnou Mirku. Identitu malé modelky nebudeme kvůlivá GDPR zveřejňovat ;-)

Pevně doufám, že se sem tam zase brzy potkáme, i v hojnějším počtu. No teda… i když… kocour příště klidně může zůstat doma ;-)

Fotíme. A žvaníme. Nápady se jen hrnou. Mirka je krásná. 

…občas jí můžete zahlédnout v kavčím shopu, ale ona šije taky krásně:

 Pár zákulisních fotek:

Druhá Mirka je taky krásná a hlavně šije tyhle super panenky a různou žoužel:

…jdem konečně fotit… je to spíš chaos, překvapuje mě, že jsme vůbec něco vyblejskly. Zahrada je zarostlá divokou a hlavně alespoň metr vysokou lebedou. Olga chce pořád lézt na zeď :-)

…džungle je docela vysoká, zeď chatrná, ale vlastně jsou ty výsledné fotky moc pěkné:

 Slunce pálí jako v létě. Stíny jsou ostré. Jdem radši dovnitř. A tam, jelikož je totálně nevhodná doba a modelka vlastně musí odjet dřív, než slunko klesne, objevujem hlavní fotorekvizitu… totiž složenou záclonu z IKEy…

…jenže, co si budem povídat, fotit tuhle dámu je prostě snadné:

…ta krásná kytice je pořádně vysoký a dost nezvladatelně divoký plevel. Žádná romantická polní kvítka, ale metr a půl vysoké šáší… nicméně máme všeobecně děsně romanticko-svatební vlnu….

…pokračuje to i sladěnou kavčí sukní…

 …a tak prostě už jen jedem na romantické vlně

 …tylovka, jo? Zíráte? Nikdy, ale opravdu nikdy, neříkejte nikdy! Tylových sukní je plný fler a já jsem si vždycky říkala, že to pro mě není. Tahle vznikla jako samaostatá spodní sukně, pro tuhle morrisovku, ale vlastně by bylá krásná i jen tak… já je snad ještě začnu šít….

Princeznovsko-svatební vlna pokračuje:

…už se těšíme na příští setkání!

PS: pro ty, co si nejsou jisté, která sukně jim sluší nejvíce, tu mám kavčí rady a porady o sukních a stylové typologii