O vášni čtenářské XIII

Třináctka je moje šťastný číslo. Přináším další čtenářský blog, tentokráte na téma kacířské knihy. Tedy knihy, které se tak či onak dotýkají křesťanství, jen jaksi z nějaké málo uznávané strany. Prosím všechny pravidelné (a spokojené) návštěvníky tradičních nedělních bohoslužeb, aby zvážili, zda chtějí pokračovat ve čtení.

Předchozí, normálnější díl XII o oddychové četbě najdete zde, starší čísla najdete tady: díl XI, díl X , díl IX, díl VIII, díl VII, díl VI, díl V, díl IV, díl III, díl II a tady I.

Začnu zvostra. Tedy Ježíšem. Protože o něm se ví, že umřel. Velmi nepěknou smrtí, ke které se zachovalo plno vcelku seriózních historických podrobností. Víme i v kolik tak asi umřel hodin. Dále se dá předpokládat, že když umřel, že se asi i narodil a dále víme, že když mu bylo dvanáct, ztratil se v chrámu. A to je asi tak vše o jeho životě, Evangelia vypravují o posledních několika málo letech a zejména dnech jeho života. Nezajímalo by vás něco víc?

Jsou tu samozřejmě apokryfní evangelia, a minimálně u Filipa, Tomáše a Marie Magdaleny je jejich věrohodnost srovnatelná s těmi kanonickými, jen akorát v Bibli nejsou (zatím). Tak můžete studovat je. Čte se to podobně snadno jako ta normální Evangelia, tzn. že můžete mít z četby hluboký zážitek a nebo to vůbec, ale vůbec nepochopíte a nezvládnete učíst, což dost možná bývá častější.

Uvádím zajímavější, stravitelnější a odvážnější tipy:

Evangelium neznámého Eséna – Zdeněk Krušina

Tak k této knize mi chyběl nějaký vědomostní základ. Ale i tak hodnotím dobře. O mladém Ježíšovi, dejme tomu mezi 20 a 30 rokem, kdy pobýval mimo jiné v židovské sektě esénů na hoře Karmel. U esénů se mísí židovská mystika s východními náboženstvími. Eséni jsou svobodomyslní, rovnostářští, ale ne zas až tolik, protože jen oni jsou ti dobří, kdežto svět venku je ten špatný.

Kniha obsahuje historický úvod, kde se píše kupř. že podle jakéhosi orientálního pramenu, byl Ježíš zrzavý a ocelově šedých očí. Matka Marie byla vychováno v esenské komunitě a vůbec každý, kdo něco znamenal byl vlastně esén.

U prázdného velikonočního hrobu se sešly tradičně ženy, ale bacha! byli tam i eséni. A Ježíš nevstal o Velikonocích z hrobu nýbrž jeho tělo pozřela matka země.

Poutník – Jan Konfršt

Vlastně stejná kniha jako předchozí, jen vyprávěná Ježíšovým starším bratrem Jakubem.Podle této byl Ježíš hubený s vlnitými tmavými vlasy a žil ve společné domácnosti s o deset let starším Jakubem (který se stal po Josefově smrti živitelem rodiny), matkou Marií (která je všechny neustále peskovala) a větším počtem nejmenovaných sourozenců, kteří v době, kdy se kniha odehrává již museli být z valné části dospělí, leč všichni záviseli na Jakubovi a jeho práci.

No kniha je o tom, jak celý židovský svět čeká na mesiáše až se ukáže, že žádný mesiáš fakt nepřijde, zato tu máme Ježíše. A bacha, na kříži umřel jenom jako, a domů chodil zásadně oknem.

Kdyby to bylo tak o polovinu kratší, byla by to skvělá knížka, se spoustou velmi zajímavých myšlenek. Takto se nemůžu zbavit dojmu, že se historky neustále cyklí a opakují.

Ve shodě s předchozí knihou a aktuálnímu křesťasnkému učení navzdory naprosto jasně počítá s nesmrtelností duše a reinkarnací.

Autobiografie Ježíše Krista – Oleg Vladimírovič Zobern

A do třetice všeho dobrého. Tahle kniha si nehraje na žádnou vzdělávací/duchovní/naučnou literaturu, je to prostě román, pojednává o tomtéž jako předchozí dvě a přišla mi nejlepší. Ježíše vykresluje jako takového potulného hipíka s proměnlivě velkou partou, který občas vystupuje jako potulný divadelník, kazatel, či šarlatán a občas taky podfukář. Sem tam se celá skupina vetře do přízně nějaké bohaté vdovy a žije na její útraty. Děj se odehrává ve stylu víno-ženy-zpěv.

Předchozí dvě knihy, shodně se současným pohledem, Marii Magdalenu taknějak okrajově zmiňují jako duchovní spřízněnkyni, tady v této knize dostává prostor jako Ježíšova partnerka.

V závěrečných vypjatých chvílích Ježíš prchá před zákonem a pošle na místo sebe Jidáše, aby se za něj vydával. Takže vlastně nakonec taky nezemře na kříži, neb dojde k té záměně.

Žena s alabastrovým džbánkem – Margaret Starbird

Za všechny magdalénské knihy, co jsem přečetla dávám alespoň tuhle, neb mi přijde nejstravitelnější. Koneckonců panenská matka a celibátní syn nezní modernímu uchu ouplně důvěryuhodně. Ježíš pravda na kříži zemřel, ale jaksi pokračoval dále. Třeba černé madonky nezobrazují panenku Marii s Ježíškem, alebrž Marii Magdalenu s Ježíšovým synem…. jménem Sára ;-)

Podle legendy měl s Marií (jenže kterou? s Marií Magdalenou? s Marií z Betanie? s Marií sestou Lazarovou? nebo byla jen jedna Marie?) jedno až tři děti. Buď jak buď, v kritické době velikonoc byla Marie těhotná (jak ostatně můžeme vidět na některých středověkých obrazech), uprchla (jak tak bývá zvykem) na nějaký čas do pouště a pak se přeplavila lodí (v doprovodu asi Lazara? matky Marie? nějakého Josefa) se svým dítětem (nebo více) do jižní Francie. Odtud název města Saintes Maries de la Mer (tedy svaté Marie z moře). Pravdu má vlastně i Dan Brown (v Šifře mistra Leonarda), kde tvrdí, že svatý grál je vlastně Marie jako nositelka Ježíšovy krve. Svatý grál – sang real – tedy svatá krev. Od Mariina-Ježíšova potomstva se odvozuje francouzská dynastie Merovejovců.

Podle nejdodvážnějších výkladů existovala dualita mužskoženského božského principu, tedy Ježíš a Marie, jako dvě strany téže mince. Prostě jing a jang.

Život po životě – Raymond Moody

Kniha se netváří jako křesťanská, ale dotýká se všeho, co výše zmíněné. Tedy bílých míst, se kterými má leckdo, když ne vy, tak určitě někdo z vašich blízkých, zkušenosti, ale současná věda ani víra pro to nemá pojmenování a tváří se, že neexistují. Co se stane, když duše opustí tělo? Co nastává v okamžicích blízkých smrti? Moody sesbíral příběhy, co mu lidé vyprávěli a sestavil je do kapitol se zarážejícím způsobem podobným průběhem.

Pro pořádek dodávám, že Moody napsal později i Život před životem.

Ty jsi kněz navěky – Zdeněk Jančařík

Aneb rozhovor s naší prozatím jedinou veřejně známou ženou, která byla vysvěcená jako katolický kněz. V podzemní církvi, za minulého režimu. Tedy ono jich bylo víc, ale buďto se stáhly do ilegality a nebo je obnovená církev po roce 89 neuznala či donutila se zříci se svěcení. Ale svěcení je svěcení a Ludmila je prostě kněz navěky. Církev necírkev.

Ono to k tomu patří. Ženská část božské podstaty se kamsi vytratila. Ale téměři jistě v počátscích křesťanství byla silně přítomná. Konec konců, křesťanství stojí a padá na vzkříšení a tedy svědectví žen. Doporučuji knihu Ivana Folettiho – Ženy u oltáře? Nikdy?.

Paulo Coelho, ve své knize U řeky Piedra jsem usedla a plakala, se dotýká i chybějící ženské části božství, které vyplňuje panou Marií. Ale musím říct že se mi zdá divné, že by ta mužsko ženská dualita/polarita bytla v linii matka-syn a nikoli partner-partnerka.

A co mají všechny ty Ježíšovské knihy společného?

Vykreslují Ježíše jako vcelku obyčejného člověka. Tedy nikoli pravý člověk a pravý Bůh v jedné osobě, ale opravdový člověk s božskou jiskrou v srdci. Tedy jako kdokoli z nás. Který dělá, co cítí, že musí. Který naslouchá hlasu svojí duše a klade ty správné otázky. Který jedná, bez ohledu na osobní prospěch a možné následky.

V Biblických dobách byla celá společnost svázaná velkým množstvím pravidel. Starozákonní Bůh je i Bohem trestajícím. Celá společnost se upínala k tomu, že přijde Vyvolený, Mesiáš, Vládce, no prostě někdo, kdo to vezme pevně do ruky a zařídí to. Někdo královské krve. A tohle místo dost možná zůstalo prázdné a místo něj se objevil potulný kazatel pochybného původu, který hlásil zejména rovnost (a bacha, i žen!) a svobodu. Někdo, kdo svým charismatem a vlastně jen a pouze vyřčenými slovy bořil zaběhané pořádky. A navíc byl nemanželského původu, což ještě v časech našich babiček nebylo jenom tak.

Nejsme náhodou na tom dnes obdobně? Máme poradce úplně na všechno, co máme jíst, jak se hýbat, jak trávit svůj volný čas a klidně si můžete nechat udělat seriózní rozbor na téma, jaká barva by se nejvíc hodila do záhlaví vašich webových stránek. Zrovna tak jako Židé před více než dvěma tiscíci lety vzýváme někoho, kdo to za nás zařídí.

Ale co když my všichni jsme zrovna tak jako Ježíš děti boží? Ha?!

PS: Koukám, že už píšu blog převážně o knihách. Mnu jestli chcete ode mě číst něco osobnějšího a více k tématům, kterými se normálně zabývám, objednejte si kavčí newsletter. Budu poctěna ♥