13 zastavení v běhu roku 2025

Kalendářní přelom roku nevnímám jako další začátek, to až někdy kolem Hromnic, s prvními sněženkami, je čas uklidit vánoční stromeček a začít další kavčí rok. Ale pravdou jest, že minimálně účetně je potřeba ten kalendářní předěl vzít v patrnost. A je to jasné datum, o kterém všichni vědí.

Už někdy od gympláckých let, vyrábím PFka, dlouho, dlouho, dlouho byly kreslené a nějak už jsem nevěděla, jak dál, až jsem před třemi lety změnila koncept a konec kalendářního roku beru jako možnost projít si svůj fotoarchiv za poslední rok, vybrat těch několik nej fotek a ty natisknout na novoroční přání. Tisknu na krásný, strukturovaný papír, každý motiv 10x, letos jsem jich vybrala celkem 13.

Přicházím tedy s 13 zastaveními v uplynulém roce. Místa, kterými procházím, krajiny, co mám ráda. Nejčastěji ze šábesových výletů, aneb k čemu je na světě sobota.

I. zahrada v lednu

Leden je měsíc, který má rád vcelku málokdo. Ale je to měsíc naděje, prodlužujícího se dne a slavnostně zlatavého světla. Kytice fotím už roky a pravidelně, ta lednová je nejkrásnější. Nic nekvete, ale má to hloubku. Kavčí zahrada. Fotografie vznikla pro květinový kalendář.

II. zlaté slunce ve Zlatých Horách

Miluju sudety. A některé jejich části ještě více. Baví mě ta smutná poetika divokých krajin a ošuntěle popézní německá architektura. Tohle je zlaté, únorové slunce ve Zlatých Horách.

III. Vidnava

Bývalá kaolinová továrna. Vidnava. Velká Kraš. To už asi spadá do kategorie urbex, ale moc mě baví ta industriální architektura. Továrna měla být chrámem práce a tak se stavěla. Přála bych si, aby se dnešní architekti dívaly na praktické stavby stejně. Ne jen, že plní účel funkční (co já vím, most, benzinka, výrobní hala), ale i dotváří krajinu svébytnou poetikou.

IV. Nebe nad Petrkovem

Petrkov. Vysočina ta nejvíc obyčejná. Místa, kudy chodil Bohuslav Reynek.

V. Vysočina létem vonící

Konec prázdnin. Vysoké nebe. Horké léto. Zapomenutá místa. Technicky vzato už je to vnější okraj středočeského kraje, kousek od Žlebů, v dálce výhled na Železné Hory.

VI. Uplakané září

Jizerky. Kousek od Václavíkovy studánky, ale takovéhle lesy jsou tam ledaskde. Mám ráda sudetský smutek.

VII. Masarykovo nádraží

…místo kde končí koleje a začíná velkoměsto. Místo, odkud jedu domů.

VIII. Palmovka

Palmovce se věnuju už několikátým rokem. Obcházím zas a znovu a znovu ta stejná místa, čtu si v Hrabalovi a stále nacházím nové poklady. Prozatím jsou v nabídce pohledy, ale ráda bych, aby jednou vznikla kniha. Více Palmovkových fotek je tady v blogu – Libeň Hrabalovská.

IX. Jizerky

…na tuhle chalupu koukám už asi 20 let. Kupodvu se změnila jen málo. Stále se drží, ale její čas se už asi nachýlil. Mám ráda tyhle staré německé dřevěné domy, ubývají velmi rychle.

X. Údolím Doubravy

Aneb kudy chodil Antonín Chittussi. Tip na výlet pro všechny obdivovatele vysočinských malířů. Řeka má co nabídnout v každé roční době. Železné Hory, což je patrně jedno z našich nejmenší „pohoří“ mě v poslední době moc baví.

XI. Seč

Sečská přehrada bývala za minulého režimu hojně navštěvovanou turistickou destinací. Dnes je trochu zapomenutá, v kempu na přehradě notně dýchá duch devadesátek. Ale stačí popojít pár kroků a jste v jiném stěvě. Výhled z hradu Oheb. Opět Železné Hory.

XII. Zemědělské družstvo Milostín

…další tak trochu urbexovka. Nemůžu se zbavit dojmu, že to silo vypadá jako katedrála. Dušičkové návraty do míst, kde jsem nikdy nežila a přesto ke mě silně promlouvají.

XIII. Chmelnice

….mazlavá červená hlína, smutný, dušičkový čas, šedé nebe a na horizontu hřeben Džbánu. Návraty, že.

…tak a to je vše. Když se nad tím tak zamýšlím, přesto, že jsem v roce 2025 navštívila i nějaké vzdálenější destinace, tak do mého výběru se dostaly fotky ze zapomenutých pražských zákoutí, středních Čech, Sudety a Železné Hory s Vysočinou. Žádná zvláštní exotika. Obyčejná místa s neobyčejnou silou.

Krrrrásný nový rok.

PS: chcete se stát sběratelem kavčích PF? Pár jich ještě zbývá. PFko se koupit nedá, můžete ho získat jedině darem. A to buďto při osobním setkání a nebo si objednejte něco do krabice a můžete mi napsat, které se vám líbí nejvíce.

Fotografka a textilní výtvarnice Nosíte sukně? A víte, kterou vybrat tak, aby vám doopravdy slušela? , a nebo si nechte ušít tu svou, vysněnou

Chcete nahlédout pod pokličku kavčích fotonápadů?

 Ráda bychnapsala, že je to úplně snadné. Mnu ano, po 30 letech to je snadné. Zvu vás k nahlédnutí do kavčího fotopřemýšlení.

Nechte si zdarma rozkvést své mobilní displeje

Květin není nikdy dost. Natrhejte si ty nejvnavější květiny z kavčí zahrádky.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *