Zdražuji

…přemýšlím nad svým pidibyznysem…. takhle to dál nejde … končím. Končím s cenami přátelskými k vám, la pardon moji milí, a nastavuji ceny přátelské ka kavkám. No ale znáte mě, nebude to hnedka, každý den postupně zdražím jednu nebo dvě náhodně vybrané položky z eshopu.

Kavky šijí z těch nejkrásnějších a nejluxusnějších materiálů. Co nejšetrnějších k životnímu prostředí. Len a hedvábí. Biobavlna. Snažím se vždycky, kde je to jen trochu možné, preferovat evropskou produkci. Paličkované krajky, bavlněné a lněné, vyrobené v Čechách, žádný polyester. Tkané stuhy. Luxusní skleněné knoflíky. Některé knoflíky nakupuji po bazarech. Skutečné skvosty co pamatují první republiku a někdy ještě víc. Výšivky. Kvalitní nitě. Jediné, kde mi to trochu kulhá, jsou ty americké bavlny od těch nejskvělejších designérů, já vím, že nejsou až tak ouplně eko, ale jsou taaak krrrrásné. Protože u kavek vždycky vítězí krása nad praktičností. Snažím se do svých modelů zašít co nejvíce kavčí nezměrné enerrgie. Šiju kousky, ve kterých budete nepřehlédnutelně krásné. A začínám zvolna zdražovat.

Většina kavčích sukních je vrstvených, některé mají jen vnitřní „nekoukací“ spodničku. Spodní látka nikdy není žádný šunt, naopak je leckdy mnohem luxusnější, než vrchní. Často je vnitřní vrstva z hedvábného plátna (směs hedvábí/modal která snese i šetrné praní v pračce), někdy je spodnička z tkané látky, ať už nejjemnějšíbo bavlněného kanafasu od Evy Jandíkové či voálu z Veby Broumov, utkaného v Čechách pro Orientální trh. Každopádně právě ta látka přiléhající k tělu má největší vliv na celkovou pohodu nositelnosti. Příjemným bonusem je, že pokud nosíte punčochy, sukně se vám na ně nelepí.

Kavčí sukně mají povětšinou zipy a kapsy. Žádné těhotensko-teplákové řešení typu „nařasíme proužek vzorované látky“ do pružného pasu. Žádné univerzální a jednoduché střihy. Začínám pokaždé od začátku, stříhám volně z ruky, používám jen značky na látku malované křídou, spousta střihů vzniká až „za pochodu“.

Věřím, že energie do věcí vložená je vidět. Zkuste si na sebe vzít obyčejné, hladké černé triko z řetězce a úplně stejné triko ušité na míru pro vás. Z biobavlny. Cena je desetinásobná, ale ten pocit milionový. Móda z fast fashion je vykopupená otrockou prací v otřesných podmínkách. Vzniká z ní naprosto ohromující množství odpadu. Já vím, dnes se jako děsně „eko“ prosazuje nakupování v second handech. Jenže… tím se neřeší problém s nekvalitními materiály (teda ony vydrží, ale při pěstování byly hojně zalévány pesticidy či je to rovnou produkt nějaké rafinerie) a dětskou prací. Ta bolest v tom zůstává.

Nemyslím si, že jsem drahá. Většina zákazníků chápe, že přeci jen hand made tvůrce u nás nepracuje za dolar na den, ale stejně je vnímání cen dost pokřivené. Opravdu neumím ušít šaty z pěti metrů krásné látky za dva tisíce. Leckdy to není ani cena materiálu.

Krom toho handmade byznys jede často v modu „kdyžmětobaví“. Zvláštní je, že za některé věci (ajfoun třeba …nebo kosmetika) či služby (právníci, koučové, různí poradci životního stylu, vizážistky…) jsme schopní platit poměrně hodně. Poslední dobou narážím na mentorinkové business programy v ceně 100 tis. A prodávají se.

Šití je pro mě životní nutností. Náhodně nalezenou vášní. Ale není pro mě existenciální nutností. Něco umím a dokážu se (vcelku snadno a slušně) uživit i jinak. Krom toho bych řekla, že třeba taková pokladní v Lidlu bere asi tak 2x tolik než vcelku úspěšný hand made tvůrce. Připadá vám to v pořádku? Mám obrovskou radost, když potkám na ulici svojí sukni. Miluju prodej. A od teď už jen férově. Budu zdražovat postupně. Prostor mám fakt velký. Je mi jedno, za kolik prodávají ostatní.

Věřím, že z kavčích modelů budete mít stejnou radost jako já. Nedělám kompromisy. Vždycky jen to nejlepší. Pro mě, pro vás. Protože:

Nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci. Charlotte Masaryková

Asi bych uměla cenu srazit dolů. Šitím menších kolekcí ze stejných látek. Nakupováním látek ve velkém. Zaměstnáním pomocnice. Šitím jednodušších věcí (trika, miminkovské tepláčky…). Ale není to moje cesta. Šiju jedinečné originály. Tohle je moje cesta. Sním. Vymýšlím. Nakupuju látky. Stříhám. Šiju. Vozím stroje do servisu. Fotím. Balím balíčky a nosím je na poštu. A v neposlední řadě, odpovídám na vaše dotazy. Prostě one kavka show od začátku do konce.

Nemáte teď zrovna dost peněz na kavčí sukni?

Je to snadné a až starosvětsky trapně jednoduché. Našetřete si. Já mám třeba v bance (mbanka) nastavený automatický příkaz, že po každe realizované platební transakci se odešle padesátikoruna na zvláštní účet, na který z běžného účtu nevidím a nezobrazuje se mi v přehledech. Nemám k němu kartu ani snadný přístup. Ani o tom nevím. Musíte se k němu složitě proklikat. Že vám sem tam někde zmizí padesát korun si nevšimnete (koneckoců kafe na ulici do kelímku stojí leckdy i víc). Tuhle jsem koukla na tajné konto a za rok se tam nasypalo 15 tis.

Mbanka nabízí i jiné možnosti, třeba procento z transakce či zaokrouhlení na celé stokoruny směrem nahoru. Jiné banky nabízejí jistojistě zase jiné možnosti. Nebo se to dá dělat prostě ručně.

Zjiístila jsem, že je dobré si tohle skruté konto nějak pojmenovat. Dát mu nějaký účel. Je pak těžší ho vybrat, protože vám to tenhle měsíc zas nějak ouplně nevyšlo. Klidně se může jmenovat „nový telefon“ či výlet do „New Yorku“. Nejlepší jméno samozřejmě bude „na kavčí sukni„.

Můžete si samozřejmě nechat ušít sukni na míru. Já mám třeba koupené handmade boty, nosím je desátou sezonu. Balerinky, které nosím skoro pořád. Stály tenkrát docela dost, i když zas tak moc vlastně ne. Tak 3 a půl tisíce. Už nevím. Už jsou opravdu onošené, nechala jsem je jednou podrazit, ale vydrží vám nějaké boty (navíc krásné a na míru) deset sezon?

Jinak stále přidávám cenově příznové upcyklované a recy modely do kategorie druhé křídlo. Ceny jsou velmi sympatické. Něco jsou kavkami lehce nošené věci, něco jsou upcyklované hezké kousky, které se ke mě nějak dostaly. Často dávám pomocí výšivek nový život starým věcem. Někdy tam dávám (tak za 50-70% původní ceny) i úplně nové věci, ze kterých už jsem „vyrostla“. Prostě už bych to dneska šila jinak.

A pak je tu samozřejmě možnost začít šít sami. Protože vaše vize jsou jen vaše. Kdybyste potřebovali pomoct do začátku, jsou tu pro vás kavčí tipy, střihy & návody. A …ehm ehm, kavkám jde realizace čehokoli o dost pomaleji, než vymýšlení, návody jsou zatím v procesu. Naprostá většina existuje jen v kavčí hlavě. Ale pracuju na tom. A možná, možná, možná udělám i jednou nějaký pořádný online kurz. Kdo ví?