O vášni čtenářské III

Vítám vás v dalším díle kavčích čtenářských tipů. Není to ani čtenářšký deníček, všeho, co kavky přečtou, ani hitparáda mých top, prostě jen, co mě v poslední době zaujalo natolik, že bych to ráda doporučila dále. První díl k přečtení zde, druhý tady.

Dlouho jsem měla touhu hromadit knihy. Ale už na mě odevšad přepadávaly. Snažila jsem se pak jeden čas důsledně navštěvovat veřejné knihovny, jenže to, co bych si zrovna ráda přečetla tam leckdy není aktuálně dostupné. Knihy kupuji nové, vnímám to jako podporu autora či nakladatelství. Protože, když nevíte, co vybrat, tak cokoli z Arga nebo Hostu stojí za přečtení ;-) Přečtené knihy jsem nejdřív začala nosit do knihobudky, ale už jsem je začala posílat dál přes knihobot. Seznam aktuálně dostupných titulů vyřazených kavkami je zde. Knihy kupuji i nadále, ale už se jich s lehkostí zbavuji. Zvu vás na kavčí tipy:

33) Alchymista -Paulo Coelho

Tak tohle mě opravdu dostalo. Coehlovi jsem se dlouho vyhýbala, ale asi je potřeba někteté knihy potkat v ten správný čas. Za mě jedna z nejsilnějších knih. Pohádkově laděný příběh, ispirovaný Tisícem a jednou nocí, zasazený do bezčasí minulého století o hledání Osobního příběhu. Sledujte znamení na cestě za vaším pokladem. Je potřeba se naučit dívat se a číst v univerzální řeči, jazyku beze slov, která nás mohou mnoho naučit. Kniha plná známých citátů.

Člověk má vždycky podmínky k tomu, aby udělal to, o čem sní.

Když si něco přeješ, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.

Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen.

…a já mám pocit, že už dlouho stojím na rozcestí. Coehlo se hluboce dotýká toho, co zrovna žiju. Naplňuji svůj Osobní příběh, který jsem ale nalezla spíše náhodou? Nevím. Otázky se mi kupí. Mám takové záblesky, kdy vím, ale jsou dosti řídké. Vlastně nemám vpředu žádný cíl, jen nutkání jít po cestě, která nevím, kam vede.

34) Baletky – Miřenka Čechová

…tohle je vlastně docela drsné. O dospívání před koncem tisíciletí na baletní škole a životě na internátě. Balet je dřina a odříkání, to je jasný, ale všechna ta bolest je skryta pod zářivým úsměvem č. 28. Nejvíc mě dostalo to všudypřítomné ponižování a urážení. Láska k tanci a velká osobní nesvoboda vyvážená občasnými drogovými experimenty.

Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou, předpisový úsměv jim spadne a tvář se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemůžou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované.

35) Šikmý kostel – Karin Lednická

…můj děda byl z Orlové a tak má tahle knížka pro mě docela velký přesah. Vlastně vůbec nevím, zda doma mluvili i polsky… Románová trilogie (poslední díl ještě nevyšel) o životě na Těšínsku na přelomu 19. a 20. století. O těžkém životě a silných osudech v hornickém kraji ve složité době. Románová kronika dnes již neexistujícícho města Karwiná, vztahový propletenec založený na autorčině historickém bádání v kraji, rámováno důlními neštěstími a dějinými zvraty. O složitosti česko-polských vztahů. O nezdolné touze žít.

36) Třicet let na zlatém severu – Jan Eskymo Welzl

Nedávno jsem čekala na nádraží v Zábřehu na zpožděný rychlík z Ostravy. Času na prohlídku místních pamětihodností bylo dosti. Na peróně stojí pomník. Rozevlátý, lehce v předklonu, dosti obtloustlý chlapík v klobouku a jakýchsi montérkách. Ano ano místní rodák Jan Welz, který proslul co by polárník. Nečekejte žádné složité výpravy a plánování. Vyučený zámečník se počátkem 20 století vydal na sever. Ponejvíce pěšky. Do Ruska a ještě dál. Pohyboval se kolem severní točny, na Novosibiřských ostrovech, mezi Eskymáky, na Aljašce i v Kanadě. Jeho vyprávění jsou syrová….a prostě neuvěřitelná. Třeba když vám omrzne nos, musíte si odchytit nějaké malé eskymácké dítko, tomu ze zadečku vyříznout kousek kůže a tu si transplantovat na vlastní zranění. Koncem 20. let se ocitl na skok znovu v Československu, trochu překvapen, že jeho vlast již není Rakousko-Uhersko, kde své zážitky převyprávěl redaktorům Lidových novin, kteří mu zpočátku vůbec nevěřili, ale nakonec z toho vznikla tahle kniha. Težko říct, kde je pravda a co je autorova fantazie. I když dost možná byl skutečný eskymácký svět mnohem drsnější a redaktoři Welzelovo vyprávění zmírnili. Zapomeňte na romantické sepjetí primitivních národů s přírodou. Tohle je drsný boj o holý život. Zemřel někdy před rokem 1950 v Americe, ke svému kmeni, kde byl údajně náčelníkem se již nedostal.

37) Raději zešílet v divočině – Aleš Palán

Jak se žije samotářům na Šumavě. Tohle je asi už dost známé. Bestselerová kniha rozhovorů se svéráznými osaměle žijícími muži a ženami kteří dobrovolně odmítají civilizaci, doplněná fotografiemi Jana Šibíka. Jedná se o velmi různorodou směs osmi samotářů, jejichž důvody k tomuto způsoby bytí jsou velmi rozdílné. Ale spojuje je všechny bohatý vnitřní svět, originální smýšlení a vertikální rozměr života.

38) Klika byla vysoko – Roman Szpuk

Jeden ze šumavských samotářů z předchozí knihy. Přesto, že pracuje jako meteorolog na Churáňově, spí jen tak v lese ve spacáku. Nebydlí nikde. Závěr autobiograficky laděné volné trilogie, jejíž předchozí dva díly jsem nečetla (ale musím to napravit) o kráse mraků, pozorování počasí, toulání krajinou a o víře. Filozoficko-melancholicko-bláznivé pasáže popisující všední (a krásný) život v šumavské krajině prokládá svými haiku, vtipným vyprávěním o závěrečné fázi života svojí maminky v domově pro přestárlé a setkání s různými jinými lidmi na okraji.

39) Ekonomie dobra a zla – Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček je opravdu zjevení. Tahle kniha hledá otisky ekonomických principů ve Starém a Novém Zákoně, řeckých filozfech a dalších tradičních zdrojích naší vzdělanosti. Pokud nejste zběhlí v religionistice a filozofii, tak není lepšího výkladu pro laiky než Sedláčka. Velmi originální. Sám sebe označuje za katolického anarchistu. Předpokládá, že čtenář nemá třeba o židovství valného povědomí a velmi pěkně to vysvětluje. Naopak, jaksi automaticky, se předpokládají znalosti „pravěku“ ekonomické vědy a přiznám se, že Adam Smith mi byl až dotěď úplně ukradený a nic o něm nevím a je mi zatěžko ocenit autorovu polemiku s jeho tezemi.

40) Evangelium, podle Foglara – Pavel Hošek

Na Pavla Hoška jsem připadla od jediných youtuberů, které sleduji, totiž Pastoral Brothers. Religionista Pavel Hošek se stejnými technikami, kterými se věnuje náboženským textům, vrhnul na dílo Jaroslava Foglara. Této směsici klasických evangelizačních textů a šamanismu říká „foglaring“ a dost možná je to náboženství, které formovalo i vás. Asi si budu muset přečíst Hochy od Bobří řeky.

41) Prosím stručně – Václav Havel

Knižní rozhovor Karla Hvížďaly s Václavem Havlem vedený po skončení jeho prezidetské éry. Rozhovor z dnešního pohledu a většího odstupu už nic extra nového nepřináší, ale v knize jsou skvělé úvodní Havlovy vsuvky. A dále zvěřejněné útržky poznámek z dob jeho aktivního prezidetnství, které ukazují na těžkosti a absurdity toho úřadu víc, než ceký rozhovor.

Utekl jsem. Utekl jsem na Hrádeček. Jsem tu sám a mám tísně. Všechno mi tu připomíná prožitá desítiletí, jsem tu rád, je to mé útočiště, můj existenciální domov, ale znovu a znovu si tu uvědomuji, že není návratu a že jsem užněkým jiným, než kým jsem býval, kdyžjsem tu psával své hry, připravoval svá experimentální jídla, pořádal veselé večírky a organizoval tajné disidentské schůzky. Jsem starší, nemocnější, unavenější. Nevím přesně proč, ale jako bych se stále víc bál světa i lidí.

42) Američtí bohové – Neil Gaiman

Každá země, Ameriku nevyjímaje, má své vlastní bohy, bůžky a ochranné bytůstky. A do země za velkou louží proudí posledních 500 let přistěhovalci a dobrodruzi z celého světa a ti si s sebou přiváží i své vlastní bohy, kteří pak spolu s nimi kolonizují zemi a míchají se s původními obyvateli.