O touze dojít až k moři a červnových barvách

…už vás to někdy napadlo? Jen tak se sebrat a jít, kam vás nohy donesou a dojít třeba… …třeba až k moři?

…náhodně spatřená mušlička na patníku v lázních Lipová probudila v mé dceři otázky, k čemu tam jako je. Co o znamená? Kam ukazuje? A když cesta zavolá, už není návratu. Je možné to odkládat, předstírat hluchotu, ale není možné neposlechnout.

…mušle probouzí neklid. Touhu po dalekých zemích, nespatřených krajinách a dalekém, nekonečném moři.

…letos se nikam nemůže. A tak se tak koukám na internetu, kudy by se jako, čistě teoreticky, dalo jít za svatým Jakubem do Santiaga. Trochu mě překvapilo,  ale jen trochu, že Žitavská cesta vede kolem nás. Stačí otevřít vrátka a jít. Náhody neexistují. Nelze se vymlouvat.

…a tak, v počínajícím létě vyrážíme na první etapu. Jen na první etapu, bez mapy, credencial a touhy sbírat razítka, ale stejně už jsme na cestě. Někdy tam dojdeme.

…možná je dobré mít v životě nějaký, byť velmi vzdálený, cíl. Když nevíte kam dál, cesta vás nasměruje. Protože krása je všude, stačí se umět dívat.

…a nová místa přinášejí i novou inspiraci.

…růže a něžné kavčí čelenky

modré nebe a bezové květy

ale i bílá a šedá

…a vlčí máky…. na ty se nedá zapomenout

…ale …ehm ehm… dá se v nich i ztratit

…přeju vám, ať po své cestě dojdete až k cíli

a jěště PS: nezapomínejte na pivoňky! ;-)