O kavce a marketingu a taky o končícím únoru…

…když šiju, čas stojí. Zavalena jinými povinostmi, v čase navíc, který nemám, šiju. A úplně nejradši střihám. Kupí se mi tu různé rozšité kusy, kapsy, nastříhané díly, které už ale vůbec nevím, k čemu byly. Čas od času se mi něco ztratí. Když rozešitá hromada začíná přepadávat na všechny strany a je zrovna vhodná konstelace, usedám k šicímu stroji a snažím se z toho něco vyčarovat. Zpravidla zkombinuji (ať záměrně či omylem) jiné díly, než jsem měla původně nachystány. Jinak to neumím.

…toto je odpověď na otázku, proč je tak obtížné ze mě vymámit nějakou zakázku, zvláště pokud žádáte něco, již dávno prodaného. Většinou mi to velmi dlouho trvá a výsledek se zadání blíží jen zčásti.

…čas od času mě napadne, že bych se jako mohla zprofesionalizovat. A protože facebook umí číst myšlenky, vyskakují na mě ode všad různá podnikatelská školení a články. …mno… něco jsem přečetla dozvěděla jsem se, že to dělám úplně blbě.

…například je potřeba si nejdřív zjistit, ne co umím a včem jsem dobrá, ale kde je díra na trhu, a po čem touží zákazníci. Kde jsou mé peníze. Najít si svou cílouvou skupinu a prodávat těm, kdo je mají. Též se ke mě dostala rada, že je velmi účelné dělat telefonní marketing a platit si FB reklamu. Bez toho po mě neštěkne pes. Bez trhů to nejde ani náhodou. Přemýšlela jsem nad tím, šití je moje vášeň a ráda bych, aby to tak zůstalo. Šiju prostě proto, že musím. A šiju si, co chci. A jak chci, Bez nákresů, plánů, diáře, střihů a pravidel. Času mám málo ale i tak jsem schopná pro vás, moji milí, v mezerách mezi vteřinami něco vyčarovat.

…ráda bych zachovala svéráznou osobitost kavčího looku.

…jaro je tady, pojďte se podívat, co je nového…

…v čase nastupujícího jara by to chtělo novou sukni, což?

…třeba i dívčí

…já vím, že je ještě únor, ale je to krásný měsíc, už plný jara a očekávání…

Tak to je únor, černý, tvrdý měsíc.
A se sněhem, co dávno není bílý.
A s vodou roztříštěnou v nízkých řečištích,
když mrazy udeřily.
A hrozně vychrtlí jsme touhou po jaru.
I oči pohubly nám jako boky laní.
Ve snách se děsíme, že jestli jaro přijde,
zůstanem opodál a budem nepoznaní. (Jan Skácel)

…ale jaro už je tady! doopravdy:

 

 … a já stříhám, len a hedvábí, těšte se!

…budou z toho překapivě…. sukně…

malé i velké