Otevírám další nepravidelné kavčí čtenářské okénko. Výběr toho, co mě v poslední době velmi zaujalo. Některé tituly jsou nové, některé nikoli. Žádná hitparáda ani čtenářský deníček. Předchozí díl je tady, tady díl II a tady I.

43) Osmý život pro Brilku – Nino Haratischwiliová

…četli jste někdy gruzínský román? No já tedy ne. A nikdy jsem o Gruzii nijak zvlášť nepřemýšlela, ale teprve teď bych se tam vlastně ráda někdy podívala. Dějiny 20. století viděné převážně ze slunné Gruzie, ale i mrazivého Petrohradu, Moskvy. Děj se odehrává částečně i v Londýně a dokonce rok 1968 prožijeme v Praze. Sedm příběhů sedmi rozdílných příslušníků rodiny úspěšného gruzínského kavárníka. Dobře se to čte… i když…. ty postavy, většinou ženské, jsou velmi silné. Najdete tam nadanou matematičku, baletní tanečnici, vědkyni i zpěvačku populární hudby… společné jim je, že svůj talent a dary nikdy pořádně nenaplní. Někdy za to může Stalin, někdy válka, někdy dominatní jiný člen rodiny, ale všechny ty osudy jsou nějak zmařené…a jednotlivé příběhy se splétají až k nejmladší člence Brilce. Dobře se to čte, ale vlastně se ty životní prohry nějak kupí a ani zázračný rodinný recept na čokoládu nikdo nedokázal zúročit…. no nevím…

44) Stehlík – Donna Tarttová

…další tlustá kniha, protože kavky teďka semtam čtou americkou literaturu, která je vždycky míjela. Půjčeno náhodně, nejspíš proto, že měla kniha na přebalu razítko „Pulitzerova cena“. Mno je to fakt dobré, ale tak dobře 50% textu by bylo možné bez ztrátu étosu knihy prachsprostě škrtnout. Některé scény se opakují stále dokola, pro děj to nemá význam. Kniha odkazuje tak trochu na Harryho Pottera. Třináctiletý Theodor přežije teroristický útok v Newyorském muzeu… přitom přijde o matku ale zároveň získá renesanční obraz nevyčíslitelné hodnoty…Knihou se táhnou dvě velká témata, jedno je láska ke starožitnostem a vůbec krásným věcem, no a tím druhým jsou drogové experimenty, zejména na poli polykání nejrůznějších tablet. Na kavčí vkus je v knize vskutku překvapivé množství sirotků (děj je ze současnosti).

45) Dějiny světla – Jan Němec

Tuhle knihu mi půjčila moje kamarádka učitelka češtiny. Je psána v druhé osobě, což je zvláštní a možná to dělá češtinářům dobře. Ale pak si na to zvyknete a text krásně plyne. Snově. Poeticky. Mysticky. Fragmenty ze života fotografa Františka Drtikola. Je to krásné! Leben – Licht – Lieben. V češtině to zdaleka tak hezky nezní Život – Světlo – Láska. Myslím, že Jan Němec dokázal nahlédnout do nepřehledné a samotářské Drtikolovy duše dost hlubkoko. Rozhodně doporučuji!

46) Kocovina šumavského léta – Martin Sichinger

Ach tohle je opravdu vtipné! Rok 1987 a setkání mládeže ve Vimperku. Mozaika příběhů, multi kulti Šumava plná duchů odsunutých sudetských Němců, několika zůstavších Němců, přisunutých zkrachovalých existencí, vojáků a několika místních, z nichž téměř všichni přišli až po válce a jedna dávná vražda, která znovu ožívá. Příběh začíná tím, jak místní esenbák, který má na starosti dohled nad setkáním mládeže, jehož pravděpodobně hlavním účelem je zvýšení počtu místních obyvatel (tedy až po uplynutí devíti měsíční čekací doby), se dostane při drobné krádeži cihel na společnou fotku s Václavem Havlem, který je tam naprosto náhodně u někoho na chalupě…

47) Návrat krále Šumavy – David Jan Žák

Další Šumavská kniha. Autor David Jan Žák dokonce vystupuje jako epizodní mánička a opilec v předchozí knize. Románové zpracování příběhu dalšího z králů Šumavy – Josefu Hasilovi. Ano ano to je ten, co o něm byl natočen ten film o králi Šumavy, jenže jeho život byl trochu jiný. A vlastně se dožil velmi vysokého věku, zemřel až někdy v roce 2019, tuším v Americe. O drsných časech na hranici po únoru 1948. O tom, jak jste mohli jít sedět jen za to, že váš bratr emigroval, nebo za to, že jste neudali vlastní rodiče. A taky o krásách Šumavy, drsné přírody a temných nocích. Kavky velice doporučují!

48) Příběh služebnice – Margaret Atwoodová

Klasika, kterou jsem asi měla znát, ale neznala. Takový ženský Orwell. Však to taky začala psát v roce 1984, což je možná náhoda, které stejně neexistují. Příběh z blízké budoucnosti, odehrává se ve spojených státech, kde lidstvo ztrácí schopnost reprodukce (vlivem znečištění prostředí, jaderných katastrof a bůhví čeho ještě…) a následně propukne převrat a demokraciii nahradí teokratická diktatura. Ženy v plodném věku, které už jednou porodily, jsou zajaty a přiděleny vládním činovníkům k řízené reprodukci, říká se jim služebnice. Příběh jedné z nich. Bezejmená vypravěčka popisuje život v totalitě, která se vlastně velmi snadno a rychle zabydlela, ale přesto do ní sem tam maličkatými skulinkami občas vniknou drobné radosti a potěšení nedávno minulých dob.

49) Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti – Ransom Riggs

Nejspíš je to fantazy pro děti, však jsem taky knížku koupila své dceři, ale moc dobře se to čte. Děj je napínavý a odsejpá. O cestování v čase, zapomenutém domě ve Wallesu, oprašování letitých lásek a nenávistí a všudypořítomných stvůrách. Akorát že až na konci jsem zjistila, že to má ještě další čtyři díly. Prostě kniha končí vprostřed děje….

50) Dědina – Petra Dvořáková

…uf…tohle vlastně není pěkné čtení. Je to chytlavé, velmi čtivé, trochu i vtipné, napsané dialektem (což vůbec nevadí, dodává to knize nádech výjimečnosti a zároveň obyčejné syrovosti)…a bohužel velmi pravdivé. O rozličných obyvatelích jedné malé vesnice kdesi uprostřed moravské části Vysočiny. O jejich provázaných životech. Spousta střípků myšlenek jednotlivých účastníků dává různé pohledy na tytéž události. Ale… je to taková esence časů, o kterých jsem si myslela, že dávno minuly. O ponižování a vlastnění těch nejbližších, nesvobodě a provázanosti s půdou. Majetek je víc než nějaké osobní štěstí či spokojenost. A taky o nelásce mezi bližními.

51) Tajemství – Radka Třeštíková

Další současná česká autorka. Vlastně kniha z podobného soudku jako ta předchozí. Uzavřená skupina lidí (čtyři partnerské dvojice, čtyři dospívající děti plus paní Krupičková a jeden dřevorubec), chata na horách a spousta tajemství mezi nimi. Skvěle se to čte, příběh je děsně napínavý, vyprávěný odzadu, kdy se řeší, jak došlo ke zmizení jednoho ze zúčastněných. Potud skvělé, tak trochu to připomíná A. Christie… no ale vlastně to připomíná i Foglara, a to v tom, že všechny dospělé ženské postavy jsou naprosto tragické. Jako Anežka, Simona a paní Krupičková jsou natolik děsivé, že je těžko zatěžko věřit tomu, že by s nimi někdo dobrovolně trávil dovolenou. Natožpak žil. Věta pronesená od matky k pubertální dceři „ty o sobě nebudeš rozhodovat“ mi nepřijde nijak lákavá. Však taky všichni čtyři puberťáci mají dost velké problémy, ať už zdravotní či psychické. Mužští hrdinové taky nejsou přímo hodní následování, ale aspoň jejich slabosti vyznívají sem tam trošku sympaticky. Celá společnost je taková nesourodá, to mi na příběhu asi vadí nejvíce. Pojítkem asi mělo být, že jsou všichni horolezci, ale horolezce podle mě pojí pevné přátelství a určité životní hodnoty… už jste někdy viděli horolezce, co jede na horskou chatu s kufrem nakolečkách? A chatu vysoko v horách, kam dochází stará paní, co bydlí kdesi dole a je špatná na nohy, skoro každej na pokec a kibicování? Ale to jsou takové technické detaily, kniha se skvěle čte, příběh je napínavý a tajemný, ale ty charaktery jsou prostě slabé. To je asi nějakej náš národní folklor, že si nevážíme hrdinů a raději preferujeme různé morálně slabé existence.

52) Smrtící tajnosti – Robert Bryndza

…je to vlastně britský autor, žijící a píšící na Slovensku pod pseudonymem, který nám připadá vtipný. V pořadí už asi šestá kniha z bestsellerové série krimi příběhů ze současné Anglie, detektivem je slovenská imigrantka Erika Foersterová. Trochu děsivé, ale vždy velmi čtivé. Jednotlivé knihy pak pomalu odkrývají zákulisí a minulost Eričina života. Je to děsně genderově moderní, vyšteřovací tým tvoří krom Eriky (Sloveka dlouhodobě žíjící v Británii) ještě černoch a lesba. Ale dobrý. Četla jsem jen asi tři díly série, tenhle se mi líbil nejvíce. Eričin příběh na pozadí jednotlivých dílů nějak plyne, ale není nutné číst vše.

53) Ostrov – Markéta Biri Lexová

…ach Biri, tohle je skvělé! Nahlédnutí do tajných zákoutí mysli, o hledání a přijetí vlastní duše. O tom, jak by bylo snadné, nechat se zadusit vlastními strachy, ale možná je možné pozřít vlka a zeptat se beze slov na cestu mloka. Kniha snová, poetická a tajemná. Zavede vás na tajemný ostrov, kde jste dost možná už někdy byli. Knížka k zakoupení třeba zde:

Jak je z Tajemství Radky Třeštíkové strašně znát, že Radka na hory dvakrát nejezdí a jsou tam jen jako kulisa příběhu, tak z Ostrova zase čouhá, že Biri je doma venku. Že se vyzná v ohni a kamení. Doporučuje deset z devíti kavek.

Jde o to pochopit, že cestu, již jsme si vybrali, je potřeba projít v celé délce. Přijmout se, znát svá slabá i silná místa a milovat je, milovat se, milovat.

Mlok

A co s přečtenými knihami?

…dřív jsem jnihy hromadila. Na každé volné horizontální ploše doma se povážlivě komíhal komínek knih, protože do knihovny, tam se teda nic nevešlo. Už to nebylo udržitelné. Spoustu jsem toho odnesla do knihobudky, vždycky to okažitě zmizelo, až mi to bylo podezřelé. Jako že všichni cestující tak vášnivě čtou a nebo s tím pak někde šmelí? Začalo to ve mě hlodat a od té doby prodávám přečtené knihy, ke kterým se vracet nebudu (detektivky třeba) na portálu knihobot. Je to naprosto snadné, jednou se zaregistrujete, a oni pak všechno udělají za vás. Nemusíte se už o nic starat. Vlastně se mi skoro všechno prodalo. Tady se můžete podívat, jestli náhodou kavky zas něco nenabízejí. Knihy kupuji nové, vnímám to jako podporu autora a nakladatelství. Ale spoustu jich mám i z knihovny.