Ohlédnutí

…máme nové číslo v kalendáři, přináším drobný přehled za minulý rok. …mno… i když… 1. leden jako žádný předěl nevímám. Další rok u kavek začíná buďto s prvním náznakem jara – tedy po ukončení zimního spánku, což zpravidla vychází na první neděli po Hromnicích, kdy kavky konečně uklízí vánoční stromeček a nedočkavě vyhlíží první sněženky a nebo je tu druhá, dosti pragmatičtější varianta. Nový začátek přichází vcelku cyklicky se začátkem nového školního roku. Pokud máte děti, studujete, učíte… jistě to vnímáte podobně.

Ale třeba Keltové a hydrologové stanovují konec roku na posledního října, pak začíná nový vegetační/hydrologický cyklus. Takže k tomu můžem směle přidat i přelom roku kalendářního ;-) Silvestr je divný svátek, pro který nemám pochopení a množství petard mě děsí. Zejména pak následující dny ty všude přítomné odpadky v krajině jako připomínka bujarého veselí. A to ani nemám vyděšeného psa ani splašeného koně.

Koukám, že loni jsem ve stejné datum vydala vlastně dosti podobný blog, tak to nakonec přeci jen nějaký předěl bude.

Chtěla jsem si letos zkusit vyfotit nějaké rachtejtle na pořádně douhý čas, ale strašně pršelo a neměla jsem stativ, tak nic…

Končím kavčí plkání a ukážu vám svoje nej kousky z posledního roku. Vybrala jsem těch deset nej, většinou jsou prodané.

1) Rusalčí maxi lněná sukně

Jako tohle mě moc baví, ta nepřeplácaná a neokázalá romantika. Lněné káro (ach to je něco) ve velkorysém, rozevlátém střihu. Látka je romantická, evokující osvědčenou ostrovní kvalitu:

2) Skotská dívčí sukýnka

Patří k té velké. Však se taky prodaly dohormady. Na kavky dosti minimalistický model.

3) Hedvábnička v barvě oceánu

…taková kavčí kolová klasika. Vrstvená sukně na zip a s kapsami, ovšem v nepřehlédnutelně krásné barvě na pomezí smaragdově zelené a petrolejově modré. Z hedvábného dupionu. Ach ach ach.

4) Hedvábná holčičí

Zlatá. Vznikla v rámci únorové soutěžě, kdy na mě vyšlo ztvárnění prosince. Dupion a jemný tyl. Ideální pro všechny družičky.

5) A ještě jedna dupionová sukýnka

Nelze jinak. Ta je taaaak krásná. Já vím, že je hedvání drahé a složité na údržbu, ale s tím si princezny hlavu nelámou, na takové věci mají přece služebný lid.

6) Morrisovská sukýnka

Miluju tohohle pána, co už je aspoň 120 let po smrti. Williama Morrise. Jeho vzory jsou nesmrtelné. Šiju z něj ráda a často, za všechny vybírám tuhle malou dívčí sukýnku. Kavčí romantika. Tohle bych šila pořád.

7) Vrtsvená sukně

Další Morrisovka. Tentokrát dvě sukně, které patří k sobě. Vchní je poměrně jednoduchá (na kavky) kolovka, patří k ní tylová spodní sukně s hedvábím. Spodní sukně se dá nosit i samostatně. Tylové sukně se mi vždycky zdály divné a přeslazené, ale musím je začít šít. Jsem uchvácena.

8) Kalhoty pro malé holčičky

…ze skvostého lnu od Nani Iro. Slaďárna naprostá. V pase do hedvábného nápletu. Tohle mě taky dost bere. V chladivě letních barvách.

9) Kavčí zero waste pytlíčky

…aneb produkt kavčí prokrastinace. Strašně ráda je šiju a fotím. Hodí se na drobné dárky, do kuchyně, na nezbytné zbytečnosti. Tyto konkrétní jsou prodané, ale vždycky se u kavek nějaké najdou.

10) Divočinka létem vonící

Za všechny kavčí divoce barevné, sešívané modely vybíám tuhle dívčí sukni v letních barvách.

Poslední dva roky mám pocit, že stojím na místě a nemám skoro na nic čas a řeším jen neustálé karantény a domácí školu. Tak to moje šití za poslední rok je taková kavčí klasika. Malá chvilka klidu urvaná pro sebe v nekončícím chaosu. Koukám, že šiju čím dál víc v zelené. Prostě pro dryády, rusalky a lesní divoženky.

Ale přeci jen se něco málo událo. Prokousala jsem se nastavením facebookové reklamy, k čemuž je nutno státi se osobou identifikovanou k DPH. Uf, uf, uf. No jasně, že jsem to vyplnila blbě a hned mi přišla výhružka s modrým pruhem. No nakonec jsem se tím nějak prokousala, zaplatila státu 53 korun na DPH (kvůli čemuž jsem musela dvakrát telefonovat a jednou zajít na finanční úřad a poslali mi dva dopisy) abych došla k tomu, že na FB opravdu inzerovat nechci.

No a pak vlastně jsem, podnikatelským poučkám navzdory, založila opravdickej analogovej klub. Tady je reportáž z ustavující schůze.

A taky mi nyní, po překvapivě dlouhých patnácti letech oficiálně končí ta státem placená „dovolená“. Tak vyhlížím, co mi život přinese.

Přeji vám všem moji milé radostné vykročení do dalšího roku. Dovolte si být krásné. Noste sukně a kdybyste nevěděli kterou, nechte si poradit.