Jak ušít sukni

Dneska to bude o sukních. Nikoli přesný postup krok za krokem, ale spíše tak obecně, kde vzít tu svojí vysněnou sukni, co vám bude slušet nejvíce.

…na Hradčanské u tramvaje je posilovna (nikdy jsem tam nebyla) a na ní na ulici ooobrovský nápis:

80% úspěchu je začít!

…no a to platí asi ve všem. Takže přejete-li si sukni, takovou, jaká na celém širém světě není, takovou co vám padne jako ulitá, začněte. Postupujte krok za krokem, provedu vás. Předpokládám, že aspoň minimální základy šití máte, ale pokud ne, navedu vás.

Proč to vůbec dělat, když je tolik oblečení na trhu?

…no to je otázka. Jasně může se to zdát zbytečné, ale schválně si to zkuste, aspoň něco úplně jednoduchého vyrobit a uvidíte, že ten pocit z výsledku je nesrovnatelný. Jsem přesvědčená, že energie do věcí vložená je „vidět“. Stojí to za to.

Aby vám sukně slušela nejvíce, musí mít vyladěné tyto náležitosti:

1. střih
2. materiál
3. barva a vzor

…takže, jdeme na to, jo?!

Jak vybrat střih a kde ho vzít

…nevěřím na univerzální střihy. Dobře střiženým oděvem se dá ledacos zamaskovat/povytáhnout. Pokud váháte, jaký střih se hodí k vašemu typu postavy, doporučuji bohatě ilustrovaný kavčí ebook k tomuto tématu, je zdarma.

…předpokládám tedy, že už zhruba víte jakou. No a co teď s tím. Normálka si můžete střih koupit. Časopis Burda jistojistě zná u nás každý, nemusíte ale předplácet časopis, ale můžete si koupit střihy i jednotlivě. Na větší velikosti (občas mají i něco těhotěnského) a zejména dětské šití je skvělý časopis Ottobre. Zvláště proto, že používají moderní design, látky, co jsou aktuálně v nabídce a jednodušší střihy. Oproti Burdě mi přijde více svěží. Třeba tady se dají koupit jednotlivá čísla.

pozn jak to dělají kavky: už nepoužívám střihy. Sukně střihám naostro rovnou na látce, dělám si jen malé značky křídou. Nicméně pokud chci ušít něco složitějšího (třeba kabát a jde mi o to, jak vsadit ramena) mám několik (ale opravdu jen pár) čísel Ottobre a vždycky tam najdu nějaký přiměřeně podobný střih, ten vezmu jako základ a pak upravím (změním délku, kapsy, límec, zdobení, projmutí….) podle sebe.

Existuje i spousta dalších časopisů o šití. Ale berte je jen jako inspiraci a výchozí stav. Ony se ty střihy zas tolik nemění. Triko je trikem, sukně sukní, přeci nebudete šít kalhoty se třema nohavicema? Vše už bylo vymyšleno. Konstrukce vychází z nabídky materiálů a doplňkové galanterie na trhu (jako v dobách před zipy se prostě muselo vymyslet jiné řešení).

Ale uznávám, že pokud člověk nikdy ten časopis na šití neviděl, vypadá to složitě a popis nic moc. Existují v nabídce i střihy popsané krok za krokem, jistojistě někoho vygooglíte. Chcete li začít něčím snažším, můžete si třeba na rozcvičení ušít čelenku do vlasů.

Spoustu skvělé šicí inspirace a střihy krok za krokem najdete na blogu Sartoru. A pozor, je to zdarma!

Je to vlastně stále stejné. Střihové díly obkreslíte podle čáry, přidáte přídavek na švy, vystřihnete a sešijete. Víc na tom není. Chcete li nějaký díl někde rozstřihnout, vždycky prostě musíte počítat s přídavkem na šev. Víc v tom není. Jako dobré cvičení na pochopení šicích zákonitostí mi přijde šití patchworku.

Existuje i nepřeberné množství šicích kurzů, online i offline. Určitě to zkuste. Jistojistě najdete nějaký časově a místně vám vyhovující. Je to skvělý začátek, pokud máte chuť do práce a nevíte odkud začít.

Na začátek si vyberte něco přimeřeně jednoduchého (co nejméně jednotlivých dílů) a prostě začněte!

Z jakého šít materiálu?

V dnešní době existuje na trhu spousta pružných materiálů (úplety), ale pozor, ač to vypadá jenoduše, přijde mi, že práce s nimi je spíše obtížnější. Minimálně se při střihání kroutí a na jejich zpracování potřebujete overlock (mnu není to nezbytně nutné, ale jaksi dosti velkou výhodou), tedy specializovaný stroj šijící pružným stehem, což už není úplně běžná součást každé domácnosti.

Doporučuji se pro začátek vystříhat materiálů velmi slabých, klouzavých, lesklých, šustivých a velmi drahých, ale i velmi levných (je to šunt). Takže všechno to hedvábí, mušelíny, viskózy a těžké brokáty si nechte na později. Materiály nepřírodního složení vůbec nezmiňuji. Jako ideální mi přijde lněné plátno střední gramáže (tak kolem 150-220 g/m2). Je dostatečně tuhé, k dostání v mnoha krásných barvách, je z líce i z rubu stejné, dobře se s ním pracuje, skvěle se žehlí a střihá. Jo a je to mnohem udržitelnější materiál, než bavlna. Navíc len je v našich krajinách doma. Len v mnoha barvách koupíte třeba tady, v Sartoru.

Ale můžete klidně šít i z bavlněného plátna, to je taky fajn. Skvělým sukňovým materiálem nevyžadujícím příliš pokročilých šicích dovedností jsou tyhle bavlny z ateliéru Terej.

Překvapivě skvělého výsledku a s jednoduchým střihem docílíte i při použití tenkého vlněného sukna. Stejné výhody jako u lnu, prakticky se látka netřepí. Ano, je to zimní/hřejivý materiál, kterému musíte dost přizpůsobit střih, ale když si najdete střih na vlněnou sukni, myslím, že budete nadšená. Pozor si dejte na gramáž, dejme tomu do 250 g/m2 to ještě jde, ale víc už bude prostě „kabátovka“. Překážkou je vlastně jen cena. Protože tyhle materiály jsou prostě mnohem dražší, než nějaká plátýnka. Hodí se na jednuché, hladké střihy.

Vlněnky občas šiji na míru. Jednu mám a nosí se prostě skvěle. Nosím ji celou zimu už několikátou sezonu.

Ještě o barvách a vzorech

…tak střih a materiál už máme, ale na vzorech samozřejmě taky záleží. A to velmi. Vlastně velká nevýhoda lnů je, že jsou zhusta jednobarevné. Vzor musí ladit s účelem a střihem sukně (prostě květovaná vlněnka by vypadala dost možná všelijak) a hlavně, s vámi.

Kavky milují barvy a divoké vzory. Za sebe doporučuji, když je ten vzor kompaktní a při pohledu z dálky se slívá do jedné velké mozaiky. Nemám, ale jako fakt ne, ráda takové ty vzory, kdy na bílý materiál kvality prostěradlo, natisknete jakoby razítkem jednotlivé obrázky. Taky příliš konkrétní vzory nevypadají dobře. Určitě to znáte, ty vietnamské stánky někde na tržnici a tam se prodávají ručníky a povlečení se super kvalitním a hyper realistickým tiskem na kterém jsou formule 1, západy slunce, eifelovky a jednorožci. Vzor musí být přiměřeně nekonkrétní, nesmí říkat vše. Sukni má podtrhovat, nikoli zabít.

Prostě pokud jsou to jednotlivé obrázky na jednobarevném podkladu, zpravidla na sukně nic moc. Naopak kupodivu velmi velké a abstraktní vzory vypadají skvěle i na malém dětském oblečení. No a pokud někdy nahlédnete, co se nabízí za velkou louží, jste ztracena. Nedělejte to. Nedělejte to, nechcete li propadnou závislosti a ušetřit spoustu peněz. Ale pokud už jste někdy pokukovala po amerických látkách, tak tady kavčí tip, jak je získat:

Jdeme šít!

Kupodivu, možná to tak nevypadá, ale teď už je to snadné. Máme střih, máme látku. Většinu těch kvalitních moderních materiálů netřeba předepírat (ale nic se tím nezkazí).

Pokud nemáte se šitím příliš zkušeností, postupujte podle nějakého návodu, je jich opravdu plný internet. Tady pár kavčích rad:

• všechny jednotlivé připravené díly si pečlivě vyžehlete. Žehlete i průběžně během šití, švy se tím zapustí. Ušité švy buďto rozžehlete na dvě strany, nebo sežehlete k jedné. Není jedno jestli šev zažehlíte doleva či doprava (máte li dva různé materiály vbedle sebe), schválně si to zkuste, je to výtvarný prvek se kterým se dá pracovat.
• dávejte pěkné látky i dovnitř. To je poměrně častý nešvar české hand made scény. Navenk krása, pěkně zpracováno a uvnitř jakýsi nejlevnější šunt. Ono to strašně shazuje. Myslím, že je to úplně naopak. To kvalita podšívky, která vlastně není vůbec, ale vůbec vidět určuje výsledný dojem z celého oděvu.
• průběžně špendlete. Nestehuju. Vůbec nikdy a nic. Ale hodně špendlím. Mám ráda špendlíky dlouhé a hodně tenké, se skleněnou hlavičkou (nebo kovovou). Plastovou snadno rozžehlíte. Třeba tyhle jsou skvělé! Výhoda tenkých špendlíků je, že je můžete přejet jehlou a nic se nestane.
• pořiďte si ty nejkvalitnější krejčovské nůžky, co můžete a občas si je nechte nabrousit
• máte pocit že stroj nějak drhne? Udělá mu dobře servis. Ale velmi často, stačí jen kápnout kapku oleje k tomu určeného do míst, kam se dostanete (třeba pod stehovou desku, fakt jen jednu kapku) a dát novou jehlu. Znovu navlíknout.
• používejte kvalitní nitě. Ty levné mají často blbý návin – bude se vám zadrhávat stroj a dělat chuchvalce. Kupuju většinou tyhle Amann-Belfil v kilometrových návinech. Mají na výběr nepřebernou spoustu barev. Kupuji jinde, ve velkoobchodě (ale musíte mít IČO a prodávají se jen po krabičkách po asi deseti kusech, vyjde to pak levněji). A někdy kupuji i ty bavlněné, z dlouho vlákné bavlny. Do overlocku je ale lepší PES (míň se trhá, cuchá).
• pro začátek doporučuji jednodušší střih s menší spotřebou látky. On je to fakt rozdíl. Na áčkovou sukni ke kolenům vám může stačit plus minus metr (záleží na šířce/vzoru/střihu), do široké vlající sukně v maxi délce těch metrů může padnout klidně 7 a nebo taky mnohem více….
• začněte třeba střihem do gumy, nebo zavinovací sukně je dobrý tip. Přeci jen, zip je složitější a chyby jsou na něm víc vidět
• možná máte v okolí nějakou zručnou babičku/tetičku/kamarádku, co se v důchodu nudí a když jí dodáte materiál a střih, sukni vám moc ráda ušije…

…no a když si nevíte rady s postupem šití? Já vlastně leckdy dopředu taky nevím, jak to bude postupovat. Prostě jděte krok za krokem, ono se to po cestě nějak prosvětlí. Když uděláte chybu nevadí, tím se něco naučíte, a příště už budete vědět. Párání je sice otrava, ale náprava je možná. Takže:

• najděte si střih (v časopise/ na netu) a řiďte se uvedenou spotřebou. Pokud fakt nevíte, najděte si buď nějaký návod pro začátečníky nebo třeba v Burdě tuším vychází vždycky nějaký návod krok za krokem pro začátečnice. Tajný tip: Burda se dá půjčit i v knihovně, věděla jste to?
• kupte vhodnou látku (vybírání materiálů je fakt oříšek)
• střih obreslete na papír (střigový papír koupíte v galanterii nebo papírnictví), papír vystřihněte a našpendlete (nebo obreslete křídou) na vyžehlenou látku a vystřihnětě s cca 1 cm přesahem (to jest přídavek na švy)
• všechny díly si začistětě. Přijde mi to takto pro začátek jednodušší. To jest buďto objeďte kolem dokola cik-cak stehem, nebo máte li vzorně obšijte overlockem (nebo pružným stehem na normálním stroji), někdy stačí i obstřihnout zubatými nůžkami
• a teď to vypadá kriticky, že? Tak prostě se zkuste zamyslet které dva díly by mohly patřit k sobě? Určitě na něco přijdete. Sešijte je. Postupně se to celé nějak prosvětlí. Když něco přišijite naopak (a ono se to jistojistě někdy stane), příště budete chytřejší.
• šev sežehlete a zkuste najít nějaký jiný díl, který byste věděla, kam přišít. Takto opakujte až do konce ;-)
• občas si celý nedodělaný model vyzkoušejte. Někde to odstává? Udělejte tam zápoševek. Máte to moc napnuté? Vypárejte šev a ušijte ho znova o 3 mm vedle (na to se hodí ten větší švový přídavek). I půlcentimetr navíc dělá zázraky.
• máte? Nažehlete, nafoťte a chlubte se! Uvidíte, že radost z vlastnoručně ušité sukně je nezměrná!

Pozn. ke švovým přídavkům. Jak je tak udělat velké? To záleží, jak pak budete šít. Já to dělám tak, že si jehlu na stroji posunu co nejvíce do leva a ta pravá hrana patky klouže po hraně obnitkované látky, tudíž mi to vychází tak na ten plus minus 1 cm. Ale jsou i jiné možnosti, jak k tomu přistupoavt. Třeba šít v prostřed patky a začistit až potom. Ono se to složitě popisuje, ale jak jednou začnete, pochopíte, v čem je problém. Každopádně když si necháte větší přídavek na švy, dává to víc prostoru k přípravným opravám.

A co když chci nějaký složitější model?

Je to vlastně snadné. Existuje spousta dlouhodobých kurzů šití (různé večerní školy), kde se naučíte opravdu důkladně řemeslu. Zkuste googlit.

A pokud si přejete sukni jen a jen pro vás, v kavčím looku, zkuste kavky, co pro vás vymyslí:

…a to je pro dnešek vše. Napište mi, jak to máte se šitím vy. Budu se těšit!