
Mezi zimou a jarem
O čase, kdy zima ztrácí sílu a jaro ještě není. Místa, krajiny, sukně a zátiší.
O čase, kdy zima ztrácí sílu a jaro ještě není. Místa, krajiny, sukně a zátiší.
…no já vím, kalendářně je to jinak, ale navzdory dlouhotrvajícím vedrům, kavky věří, že léto končí v půlce srpna. Jeřabiny jsou čerevné, nebe vysoké, fouká studeně, vlaštovky sedí na drátě a divoké husy táhnou. Letošní léto poprvé po strašně dlouhé době vnímám, že děti trochu odrostly a přeci jen se našel i nějaký čas pro mě. Práci jsem naprosto zminimalizovala, skoro nic...
Miluju listopad. Jako fakt. Jsou chvíle, kdy i lehkovážné kavky mluví vážně. Baví mě brzké stmívání a sychravé počasí. Do vánoc daleko a povinností pomálu. Nikam se nejezdí, besídky ještě nejsou, listí nehrabu – však ono do jara zmizí. Teda předloni přišla vichřice a všechno naše listí nametla k sousedovi, kterýžto jest pěstilem golfového trávníku a lístečky zaváté z dáli ručně sbírá… Mám ráda...