Být princeznou

…jsem přesvědčená, že styl souvisí tak trochu i s věkem. Nevěřím na žádné univerzální módní kousky a celoživotní mladistvý vzhled. Jsou v životě období, a je to tak dobře, kdy je prostě nutnost být princeznou. Styl opravdu není neměnný. Kalhoty s volánkem na zadečku jsou ve dvou letech setsakra roztomilé, ale můžeme je nosit i později?

Prostě ve školkovém věku to přijde. Ať se tomu bráníte, jak chcete, stejně vás to doběhne. Dříve to byly doma šité záclonové šaty a maminčina rtěnka, dnes spíše růžová smršť z řetezců rychlé módy, flitry a jednorožci. Kavky doporučují situaci přijmout, radovat se z ní spolu s malou princezničkou a lehce kultivovat. Protože věci denní potřeby, jako třeba oblečení, které bežně nosíme a prostředí ve kterém žijeme mají dar nás formovat. Smyslu pro krásu je možné se naučit.

A to je to, co spoustě žen ve zralejším věku chybí. Přijmutí vlastní krásy a jedinečnosti. Být spokojená ve svém těle.

Malé holčičky, tak plus minus ve školkovém věku, jsou mé nejmilejší zákaznice. Přesně vědí, co jim sluší, které barvy se jim líbí. Nepochybují o sobě, svobodně vrství oblečení na sebe a náramně jim to sekne. Neřěší, co si budou myslet ostatní a jestli v tom nebudou vypadat tlusté. A taky jestli je to trendy a co se zrovna nosí. Oblečení musí být pohodlné a zároveň romantické a něžné. Vlající. Krásně barevné. A veselé. Malým zvířátkem se nic nezkazí. Černá je moc nebere a modní minialismus též dvakrát ne. Naprosto jistě vědí, co se jim líbí a které barvy jim sluší. Leckteré dospělé ženy absolvují nejrůznější ezo kurzy o tom, jak najít cestu k sobě, oslovují stylové poradkyně, aby jim řekly, co mají nosit. Ale v pěti letech prostě víme. Všechny.

Kavčí šatičky pro malé víly:

V mojí generaci se ke svému princeznovskému období hlásí málokterá. Všimněte si, jak často ženy středního věku říkají věty typu: já jsem nikdy nebyla taková ta holčička v sukýnce, já jsem vždycky lezla na stromy a hrála s klukama fotbal. A když mě potkali cizí lidé, vždycky říkali „jé to je ale hezký chlapeček“. …mno… upřímně, kolik jich znáte? Kolik klukovských part mezi sebe vezme holčičku, co vypadá jako kluk? Viděli jste někdy nějakou holku hrát na plácku na návsi fotbal? Já tedy ne. Vyskytuje li se holčička v klukovském gangu, je to opravdovská holčička. Culíkatá a v šatičkách. A i když má odřená kolena a nudli u nosu, nikdo by si jí s klukem nespletl. Na stromy sice holky lezou, ale ruku na srdce, kluci lezou zpravidle výše a lépe.

Je něco špatného na tom být malou holčičkou? Proč si to myslíme? No ano my všechny jsme jako malé nosily vytahané modré tepláky s gumičkou přes ponožku. Vrchol ženskosti byly šaty z kousavé vlny, elektrizujích umělých vláken a ty vroubkaté béžové punčochy. Dlouhé vlasy byly nepraktické, kdo by to česal, že… Ale my to přeci nemusíme vracet svým dcerám a vnučkám. Nechte malé holčičky projít si princeznovským obdobím… Však ony z toho vyrostou. Vlastně docela brzy. Viděli jste snad někdy růžovou pubertačku ve volánkové sukni?

Ještě o té růžové a holčičích barvách

…dneska se bere růžová (a potažmo červená jako holčičí barva). A vůbec všechny syté a radostné barvy. Ale ženská barva byla vždycky tmavě modrá (jako je na modrotisku) prostě jinová. A pak různé pastelové barvy. To naopak husaři nosili červené kabáty. Koneckonců na tělocvik měli vždykcy kluci červené trenky a holky modré a nikomu to nepřišlo divné. Různé syté tóny, žlutá, červená, oranžová a klidně i sytě růžová mají drajv a energii a patří rozhodně do klučičího šatníku. Růžová byla historicky spíše mužskou barvou.

Holčičí barvy jsou jemné, tak trochu zastřené. Tyrkysově modrá je ta správná volba. Ale i jiné odstíny modré. Růžová spíše ta světlejší a další pošmourně pudrové barvy. Klidně i režná a bílá může být. Ale je li málo barev, princezničkám pak sluší různé vrstvení, krajky, průsvitné materiály…

Co potřebuje opravdová princezna?

Syté barvy můžou samozřejmě holčičky nosit taky, ale jde o celkové vyznění. Aby intenzivní barevný tón byl vyvážen nadýchaným materiálem, střihem, či zdobnými prvky. Tahle vsrtvená hedvábná sukýnka je rozhodně z mé oblíbené kategorie „princess must have“. Je ušitá z opravdového hedvábného dupionu, co se skvěle nosí. Spodní vrstva je puntíčkovaná bavlna. A krajky ty musí být. Jo a točí se!

Suknička rozhodně nesmí nikde překážet a omezovat v pohybu!

Kavčí modely jsou vždy z přírodních materiálů. Jednak je to příjemné na kůži a pak, když si v lesní školce opékáte jablko na ohníčku, fakt nechcete aby na vás šaty divoce vzplály. Ano musí se to povětšinou žehlit, ale princezny na to mají odjakživa lidi ;-)

S nastupujícím jarem si říkám, že bych měla začít víc šít sukně pro mé dospělé zákaznice. Ale, moc se vám omlouvám, kavky momentálmně jednou na princeznovské vlně. Povětšinou modré. Ale moc mě to baví ♥

Tahle sukýnka, co se hned prodala, je taková esence princeznovského stylu. Krásný a něžný vzor od mistra klasických vzorů Williama Morrise. Sukýnka je vsrtvená, s hedvábnou spodničkou, krajkou a zábavnou kapsičkou:

Dovolte svým malým princezničkám být krásné. Je potřeba nasytit ženskou část duše, ono se to jistojistě v budoucnu vrátí. Nechte je si vybrat barvy a vešet na sebe páté přes deváté. Nespletou se. Mají tu jistotu v sobě, tak ať jí cestou neztratí ♥

No a pokud hledáte sukni pro sebe, zkuste kavčí rady a porady.