Zápisky z cest

Miluju listopad. Jako fakt. Jsou chvíle, kdy i lehkovážné kavky mluví vážně. Baví mě brzké stmívání a sychravé počasí. Do vánoc daleko a povinností pomálu. Nikam se nejezdí, besídky ještě nejsou, listí nehrabu  – však ono do jara zmizí. Teda předloni přišla vichřice a všechno naše listí nametla k sousedovi, kterýžto jest pěstilem golfového trávníku a lístečky zaváté z dáli ručně sbírá… Mám ráda to bezčasí, mlhu a hubené slunce. A líbí se mi stromy bez listí, jo jsem divná.

Letošní podzim je jiný. Čas, který mám normálně pro sebe se vypařil a nahradila ho domácí škola. Nechci se rozepisovat o komických úkolech, humor už mi dávno došel. V klidných chvílích školního přenosu, pokud náhodou vše funguje, se věnuju nějaké svojí tiché (!) práci. Jelikož počítač na mě zpravidla nezbyde, tak žehlím a střihám. Každé školní dopoledne střihnu jeden nový model a přidám na hromadu. Na šití nějak není kdy a není kde. Ale… nalezla jsem fotky, které už jsem považovala za ztracené, z dávné expedice za velkou louži. Byla jsem tam kdysi v listopadový čas, v době, kdy počet mých dětí byl pouze na číslu dvě. Tak  přidávám klidné čtení v neklidné době, kdy nikdo nikam nejezdí.

Není to blog o cestování s dětmi. Prostě jsme vzali děti a jeli. Nic na tom není. I když, když se pak narodil můj další syn, často jsem na tento výlet vzpomínala, jako jak mě to vůbec mohlo napadnout – vzít tak malé dítě tak daleko. Koneckonců, to vám řekne každý, víte, co se vám tam může stát? Dětem bylo tenkrát pět a jeden rok a nemocná jsem byla jen já. V Yosemitech na mě padla děsivá a spalující horečka. Několik dnů jsme měla nepolevující čtyřicítku. Čtvrtý den mě muž vzal k místnímu šamanovi do luxusního zdravotnického zařízení (jiné tam v okruhu 100 mil nebylo). Doktor na mě pohlédl, pokýval hlavou a pravil, že to bude asi nějakej virus. No a za tuto informaci jsem vyplázla asi 800 $ na dřevo. Nestěžujme si na naše zdravotnictví.

Zvu vás, pojďte se projít listopadovou Kalifornií. Však ona bude pořád stejná.

Tohle jsou Yosemity  …a El Capitan, bez něj by to nešlo…

…a tady malý důkaz, že kavky čas od času (mno teď už je ten čas zasejc nějaký delší) ušijí i kabelku:

a tohle je opravdovská sekvoj

A tenhle havran letí nad Údolím smrti

…pro batole se zde najde opravdu pořádné pískoviště:

…a tohle je šakal. Všude tam byli cedulky „donť feed the wildlife“ …tohohle wajdlajfa jsem vyfotila tak, že jsem stáhla okýnko od auta, když přišel žebrat…

…a Joshua tree

…no a tohle je ten slavnej most ve Frisku

a Pacifik

…přeji vám, ať taky objevíte kouzlou sychravých podzimních dní…. a příště zas o šití ;-)