o štěstí

…aneb malé střípky z kavčího života, útržky polozapomenutých vzpomínek, jejichž spojení nejspíš vůbec nic neřeší ;-)

…jsem úplně mrňavá a je tma. Stojím u nás před domem, vedle modré simcy a vedle houf nějakých mých dospěláků (naši? babičky? dědové? teta? ….nevím). Možná jsme byli na houbách, možná na dušičkách, možná někde úplně jinde, nicméně teď jsme doma a dnes nesvítí lampy,  je tma a já užasle koukám na hvězdy. Vidím je nejspíš prvně v životě a jsem okouzlena.

…je pět hodin ráno a je mi pět let. Ležím s babičkou v posteli, do pokoje vchází děda v holinkách, v jedný ruce rejč, v druhý krtka. Pištím.

…je srpnová noc. Mám na sobě asi tři teplákové soupravy, přesto je mi děsná zima. Tisknu se k ostatním, zírám do ohně a z plna hrdla zpívám „tak jako jazyk stále naráží na vylomenej zub…“

…jedu úplně sama do Telče za kamarádkou. Jsem svobodná a jsou prázdniny. Tenhle pocit se mi vrací pokaždé, když jdu v pátek s batohem na nádraží. S teletem už dávno nejezdím…ale přesto…někdy se mi stýská

…moje první dlouhá sukně! koupená z jakési brigády. Je září, jdu pěšky domů z výstavy na Hradě po Prašném mostě. Připadám si krásná, jako vždycky v září…

…je svatá noc, vypadla elektřina. Páter Halík zapaluje obrovské voskovice, Michal vytahuje  termosku se svařákem. Bratr se směje zájezdnímu útulku v Lukášove evangeliu. Obrací se k němu vedle stojící zapálený křesťan a říká mu: „..a ty, ty se budeš smažit v pekle, na Ceresolu“. Už se nemůžem smíchy ani nadechnout…

…prší…děsně prší…je čas velkých Moravských povodní…mám na sobě igelitovou pláštěnku s utrženým rukávem a dobíhám na Hoptropácký koncert v Náměšti

…scházíme z opuštěných kopců, dolů do Svidníku… na kraji města je palouk, hustě obrostlý pokroucenými letitými duby… a uprostřed stojí  …železniční vagon… a navíc plný peří …existuje Bůh?

…hoří oheň a stromy kvetou ….branka vrže jako vždycky. Dům voní myšinou a zatuchlinou, strašlivá žlutá barva je všudypřítomná. Jsou tu všichni. Ve slezském muzeu a Vymyšlená. Tady jsem doma.

…je začátek nového roku a dávno tma. S rozsvícenou čelovkou sjíždím domů na běžkách po umrzlém sněhu z Mariánské hory…

…myju okna, pouštím si Vivaldiho na plný pecky, koukám na nebe…

…na školce to taky voní myšinou…

…je mi tak asi 30, cválám na kobyle s hubenýma bokama a snad poprvé v životě mám pocit, že nepadám, že jsem s ní chytla rytmus…jo jo volmuta je volmuta

…na Zlatém koni potkávám auto s pěti Mikuláši

…srpnová noc…ležím v trávě před chalupou na konci světa, děti spí uvnitř, dívám se na hvězdy

…už jsem velká holka, ale stejně jsem si pořídila od Ther tak trochu princeznovské šaty. Jsou krásné. Jak jsem na to mohla zapomenout?

…sedím na houpačce, dívám se do vysoké svatojánské trávy, chovám své čtvrté dítě…

…vyjdem z lesa a najednou svítí slunce a za kopcem vykukuje Bezděz. Bůh asi přeci jen bude…

… jaké z toho plyne ponaučení? No celkem žádné, snad jen, že ty nejlepší věci v životě jsou zadarmo. Oheň a hvězdy. Svoboda. A taky že jak se cítíte, dost souvisí s tím, co máte zrovna na sobě…