Zajímají vás občasné novinky z kavčího hnízda? Není nic snažšího, než požádat o newsletter. Jako poděkování ode mě máte:
Má zem je krásná jako stín červených borovic, tam, kde je Island, hoří den jako knot voskovic, hřímá zemí fjordů severák, má země zpívá jako pták, vím, že je příliš vzdálená, vzdálená, vzdálená. (Wabi Rywola) …letošní léto je zvláštní, trochu studené a trochu ustrašené, nepřeje příliš cestám za daleký obzor. Kavky mají rády moře, dálky a nemají rády...
Také letos je tomu 200 let, co se narodila Božena Němcová, která se proslavila napsáním lyrického eposu o babičce někoho úplně jiného. Otvírám občasné kavčí literární okénko, tentoktáte na téma Božena Němcová. Protože ona je tématem letního soutěžního kola flerového klubu Nestejní, klubu, který jede z velké části pod kavčím křídlem, dovolím si tedy odcitovat, co jsem pro...
…tento článek měl původně býti o kavčí cenové politice, ale kašlu na to. Šiju prostě proto, že to jinak nejde ;-) Šiju věci krásné a originální, ale na cenu se příliš neohlížím. …jsem drahá. Nebo ne? Nemyslím ani tak srovnání cen se slow fashion módou z řetězců, pro které šijí dětské švadlenky za dolar denně. Myslím spíše ve srovnání s ostatními handmade...
…už vás to někdy napadlo? Jen tak se sebrat a jít, kam vás nohy donesou a dojít třeba… …třeba až k moři? …náhodně spatřená mušlička na patníku v lázních Lipová probudila v mé dceři otázky, k čemu tam jako je. Co o znamená? Kam ukazuje? A když cesta zavolá, už není návratu. Je možné to odkládat, předstírat hluchotu, ale není možné neposlechnout. …mušle probouzí...
aneb kterak kavka k šití přišla …jak už to tak v životě bývá …náhodou. Když jsem byla malá chtěla jsem být cikánka, co hádá z ruky, ale když se nás (asi to bylo povinné) v páté třídě vyptávala ve škole soudružka učitelka, čím chceme být, neměla jsem odvahu to říct, a tak jsem plácla první, co mi přišlo na jazyk –...
Ve velevzácných chvílích volného času si sem tam pročítám, co píšou všichni o zpomaleném čase letošního jara. Na mě tedy dopadlo spíše bezčasí, kdy se dny slévají jeden do duhého, bez svátků, oslav a nepracovních víkendů a taky bez volných večerů, protože ty jsou naplněny odloženou prací. Sleduji, kdo všechno začal péct chleba. Já jsem, po téměř deseti letech, přestala. Za dobu...
…občas mám potřebu všechno vyházet, uklidit, udělat věcem místo. Přečetla jsem pář řádků z Marie Kondo a zaujalo mě, že má doma jen devět knih. Nebo to bylo šest? No to je asi jedno, protože jen na nočním stolku (a taky vedle postele a pod postelí se válí asi 35 knih)… a Kindle… …máme u nás na nádraží krásnou knihobudku. Pořád si...
…horkem rozpraskaná polní cesta. Heřmánek na kraji pole. Žluté maliny vykukující skrz plot zarostlé zahrady. Koneckonců, žlutého tam bylo kde co. Branka, plot, fasáda, podlaha, dveře a dost možná i stěny… odstín „neurčitá skautská žluť“. Na půdě dalších 58 plechovek této barvy. Zahrada dost zarostlá, i když, dvě sousední byly ještě divočejší, říkala jsem jim džungle a prales. Angrešty, kam se...
…obdivuju vás všechny, co hrdinně šijete roušky, Kavkám došel humor a naprosto mě zavalila domácí škola. Když přišel domácí úkol z tělocviku ani jsem se nedokázala smát. Ale zvolna se to konsoliduje, moc nepracuju, trůny už mám skoro přečtený: …nešiju a obcházím nejpustší místa v našem malém lese, tak abych nikoho nepotkala. Dívám se kolem sebe a hledám nové fotopointy...
…posledních třináct let mám dovolenou (rozuměj mateřskou), nikam dvakrát nechodím, pracuju z domova, občas jdu do lesa, většinou na poštu nebo pro koláčky do pekárny, občas se někdo staví na kafe nebo přijede Ther na focení. I když naposled jsem byla já u ní. Těsně před tím, než se svět zhroutil a bylo to moc fajn. Ale je spousta dní, kdy vůbec, ale vůbec...
Hana Valentova