Fatima jde vyloupit banku

…posledních třináct let mám dovolenou (rozuměj mateřskou), nikam dvakrát nechodím, pracuju z domova, občas jdu do lesa, většinou na poštu nebo pro koláčky do pekárny, občas se někdo staví na kafe nebo přijede Ther na focení. I když naposled jsem byla já u ní. Těsně před tím, než se svět zhroutil a bylo to moc fajn.

Ale je spousta dní, kdy vůbec, ale vůbec nevystrčím nos z naší zahrady. Pandemie je pro můj mikrosvět příliš velká.

…je krásně, slunce svítí. Už kvetou narcisy! Soused vpravo natírá plot, soused vzadu kope bazén, ale strhl kvůli němu plot a rozbil se zrovna bagr, tak celé dny venčí na zahradě na vodítku psa, kterýmu se nechce čekat doma, až skončí chřipky a přijdou konečně na ten bagr. Spolu se psem obchází zahradu a haleká na všechny kolem … sousedi vlevo štípou dříví (asi přijde tuhá zima), večer tančí zpívají. Paní naproti (riziková skupina nad 65 let) myje okna… Rozděláváme si taky oheň a k velké radosti našich dětí opékáme buřty a jablka.

…dění ve světě sleduju jen velmi zvolna, sem tam mi něco unikne. Třeba nákupní horečka. O vykoupených regálech jsem se dozvěděla až zpětně. Ale možná celoživotního prepera, co má doma 200 kilo jablek, deset kilo mouky a 50 lahví vína standartně to asi nevyvede z míry… kdyby bylo nejhůř, sníme i ty třešňový kompoty, co v nich plavou červi a mě je bylo líto vyhodit…

…jenže, pak si otevřu noviny, a vidím ty fotky prázdných velkoměst. Náměstí sv. Marka plné holubů, nikde ani noha. To všichni makaj u nás na zahrádkách? Je to zvláštní čas.  Jsem asi poslední švadlena, co nešije roušky, dokonce už i můj tchán rostříhal ubrus a něco ušil.

…připadám si jako vyvrhel. Neustále všechny žádosti o roušky odmítám. Nechci to zlehčovat, ale mě na to nějak nezbyl čas a asi jsem zaspala dobu, zavalila mě domácí škola.

…když přišel úkol z kreslení, přišlo mi, že si dělaj srandu, jenže přišel domácí úkol i z tělocviku ;-)

…koukám na instagram, všichni se fotí s rouškama. Zase jsem zaspala dobu. Kamarád to se svým postem dokonce dotáhl až na titulní stránku nejčtenějšího polského deníku. Ano nosit roušky v uzavřeném veřejném prostoru je ohleduplné (v obchodě, tramvaji…). V lese je vám k ničemu. Někdo jí nosí dokonce sám v autě. Ale rouška není lék! Ani prevence. Všichni se bojí, uhýbají, nikdo nikoho nezdraví. Strach a ztráta důvěry je nebezpečnější než chřipka! Nikdo s nikým zbytečně nemluví, podat ruku, no nedej Bůh!

Věci se dějí v pravý čas… ano, je tu chřipka, ale když se budeme bát, myslíte že zmizí? Že když sklopíme oči, nasadíme náhubek a opevníme se 50 ti kily mouky, tak ona nás neuvidí?

…opravdu jsem dnes chtěla konečně něco ušít. Prohrabala jsem své zásoby těch nejluxusnějších a nejhustěji tkaných látek, našla jsem si skvělý střih, ale …když jsem to začala zkoušet, došla jsem k závěru, že přes ty super materiály se nedá vůbec dýchat. Jako chvilkové gesto solidarity s prodavačkami potravin a řidiči veřejné dopravy to chápu, ale jinak, vždyť všechno, co vydýcháte, máte v té roušce a zas si to nabíráte zpět. Rouška není respirátor. Jen mechanická pomůcka.

…takže tedy, kavčí příspěvk k rouškovému šílenství se jmenuje:

Fatima jde vyloupit banku

…a hlavně: usmívejte se! Svět nám zůstal!